A je to! Ještě nedávno jsme chystali novej matroš na Kraličák a dneska už je po závodní enduro sezoně. Matroš dostal zahulit, takže štěstí, že máme čas ho dát zase zpátky do parády. Teď už zbývá jen čas skočit si do gauče s pivem. Ještě než vám teda kompletně zamáváme. Koukněte se Maxovi a Mikymu na Špičák. Pravda, kluci si tam trošku vylámaly zuby z huby...
MAX ADAMI
Tenhle víkend jsem jel Enduroserii na Špičáku. Všechno fungovalo skvěle až do sobotního poledne. Jakoby nestačilo, že jsem ve čtvrtek v nemocnici dostal dvoje antibiotika, tak při druhé jízdě v sobotu jsem jel rychle jednu technickou pasáž a najednou jsem si všiml, že proti mě tlačí nějaký klučina kolo nahoru. Nestihl jsem už včas zareagovat a abych ho nesestřelil, tak jsem to poslal do stromu (už zase poznámka BP managementu). Při tom jsem si ale udělal něco s nohou, protože než jsem dojel dolů, tak už to bolelo takovým způsobem, že jsem nebyl schopný se na to absolutně postavit. Zajel jsem tedy rychle ke klukům z horské, ti mi to oledovali, stáhnuli a dali mi nějaké rady, jak se vyhnout otoku a co za dobroty si dát, abych bych schopný v neděli jet. Všechno jsem poslechl a věřím tomu, že hodně i díl tomu jsem nakonec dojel do cíle.
Ráno před závodem jsem si dal svoje jedny lokální atb a jedny celkové, dle návodu horské služby pak dva paraleny, jeden 400 ibáč a nechal ještě v kolofixu zkontrolovat kolo, všechno jsem si řádně nachystal a ve 12:20 jsem se s ostatníma vydal na trať. Aby toho ale už tak nebylo málo, tak mi hned asi ve třetí zatáčce spadl řetěz, takže jsem celou šlapavou a dlouho RZ jel koloběžkou, nebo jsem ji běžel, takže jsem ztratil opravdu hodně času a šance na výhru tak prakticky zmizely. Druhou RZ jsem odjel se ctí. Žádný závratný výsledek, ale na prvního v kategorii jsem ztrácel asi půl vteřiny, na prvního Milana Myšíka asi 5 vteřin a to není zlé, když vezmu v potaz podmínky. RZ číslo tři už mi bylo líp a bylo to vidět i na mém času. Druhému v kategorii jsem dal tuším nějakých 12 vteřin a i v celkovém jsem byl asi vteřinu a půl za vítězem. Na RZ 4 ale přišel ten opravdový shitstorm. Zhruba po 200 metrech rychlostní zkoušky mi totiž praskl tlumič v oku, takže už jsem to opravdu chtěl vzdát. Naštěstí ale praskl tak hezky, že jsem byl schopný ho dát zase dohromady na té rz a jednoduše jsem musel jet tak, aby se nerozpojoval. Musel jsem tedy jet opatrně a mít pořád přitlačené kolo k zemi, ale do cíle jsem se s tím dostal. Mimo to, ale to mi bylo opravdu skoro jedno, tak se mi shrnula páska v gumě, ale defekt zadního kola jsem v tu chvíli opravdu neřešil. Nojo, jenže co s tím.. já potřebuju nutně body do celkového bodování a s prasklým tlumičem nemůžu jet vyhlášenou sjezdovou RZ. V kolofixu jsme tedy zmáčkli ten tlumič asi o 15% sagu, stáhli jsme to nějakou tkaničkou, aby se nemohl úplně roztáhnout a tím pádem ani rozpojit a nějak jsem jel nahoru. Úplně jsem otevřel kompresi, aby zadní stavba nedostávala žádné rány, zpomalil jsem odskok, ať to tam nelítá a pustil jsem se do rzety. Aby toho nebylo málo, tak mi opět spadl hned na začátku řetěz a znovu se mi (nečekaně) vypustilo zadní kolo, takže do cíle jsem dojel bez řetězu, s prázdným zadním kolem a s prasklým tlumičem, který celý držel na tkaničce od bot. Takže ano, nakonec jsem se s touto hromádkou zničených dílů dostal do cíle. Byla to pro ně opravdu velká zkouška vůle, protože díky dvojím antibiotikům a opravdu silné dávce analgetik mi skutečně nebylo vůbec dobře, jednou jsem se málem pozvracel v cíli, tělo samozřejmě nefungovalo, kolo protestovalo od začátku a dělalo všechno pro to, abych nedojel do cíle, ale nakonec jsem to nějak zvládl. Odměnou za to je mi první místo v celkovém pořadí Enduroserie.
Ve výsledkách sice pořád svítí Klokan, jako první, ale první jsem já, protože zatím, co jemu se škrtá jedno druhé místo a jedno DNF, což mu dohromady dá 750 škrtnutých bodů, tak mně se škrtá 630 a 450 bodů za 3. a 10. místo, což mi dá 1080 škrtnutých bodů a dělá to tak ze mě vítěze podle pravidel bodování.
MIKY NEVRKLA
Poslední zastávka České Enduro série zavítala na Špičák. Nikdy jsem tam enduro ještě nejel, ale letos jsem na Špičáku odjel závod Českého poháru ve sjezdu, tak jsem aspoň malinko tušil, co mě asi čeká.
V pátek jsem měl v plánu projet každou trať jednou. Rozkoukat se a pochopit, co se asi tak bude dít v závodě. Začal jsem tratěmi v bikeparku a potom se přesunul na protější kopec objet i zbytek eRZet. Po obědě přišla silná bouřka, a tak jsem nechal poslední trať na sobotu.
V sobotu jsem tedy hned začal tratí, která mi ještě chyběla projet a potom se přesunul zpátky na lanovku do bikeparku, protože už se mi nechtělo šlapat. Na jedné kamenité pasáži na rovince mi to ujelo a šel jsem k zemi. Naštěstí se nic nestalo s kolem a odnesl jsem to jen já. Pobouchal jsem si pravý kotník a snažil se to rozhýbat. Večer mi noha celkem natekla, tak jsem si řekl, že finální verdikt nechám až na ráno.
Překvapivě jsem se vzbudil s nohou v pořádku, sice ne na 100%, ale fungovat s tím nějak šlo. Ve 12:20 jsem odstartoval do závodu a namířil si to na první RZ. Na konci RZ jsem trefil strom a odjel jsem s krvavými klouby a naraženým ramenem. Druhá RZ nebyla výjimka a opět jsem si ustlal na sjezdu z cesty. Dal jsem si pecku do hlavy o řídítka a samozřejmě ztratil dost času. Třetí RZ jsem odjel s mlhou před očima a došlo mi, že dnes není úplně bezpečný dál pokračovat. Dojel jsem tedy nějak zpět do areálu, vrátil čip a závod tak ukončil. Bolela mě celá pravá strana, hlava a i opět naražená noha ze sobotního tréninku. Holt každý den není posvícení a na Enduro Špičák radši rychle zapomenu.
