Jaké to je strávit týden na závodech v roli mechanika? Co všechno tahle práce obnáší? Co vše musíte umět? Co na vás čeká každý den? Jaké jsou požadavky? A jaké nároky na každého člena týmu?
Otázek je mnoho a já se rozhodl vám trochu přiblížit celý proces, který probíhá uvnitř každého většího týmu. Třeba to pro vás bude zajímavé a třeba se dozvíte i něco nového. Text jsem spojil s krásnými fotografiemi Miloše Lubase, kterého náš tým měl po celou dobu sebou. Produkovat kvalitní fotomateriál a výstupy pro sponzory je alfou a omegou každého profesionálního týmu, jelikož bez práce nejsou koláče. Tím spíš v dnešním světě poznamenaném pandemií.
Fotky a zážitky jsou z etapového závodu Andalusia Bike Race, zařazeného do světové maratonské série. Po březnovém termínu byl přesunut na květen a to už nám bylo jasné do jakých teplot se vydáme. Jelikož se organizátoři rozhodli pro uspořádání závodu dvojic jako tomu bylo u tohoto závodu už v minulosti. Vydala se letadlem do Malagy skupina ve složení: Jaroslav Kulhavý a Matouš Ulman, Tomáš Višňovský a Marek Rauchfuss. V těchto sestavách spolu stráví následujících devět dní jak na kole, pokoji i letadle. Do letadla je už doprovodí manažer týmu Radim Kořínek a fotograf Miloš Lubas. Vybaveni pouze palubním zavazadlem je čeká komfortní let na cca 3. hodiny z Prahy a pak asi 2. hodiny autem z půjčovny do centra startu závodu, města Jaén, metropole olivového oleje. Na mě, mechanika a Jerguše Kysela, slovenského maséra a fyzioterapeuta zůstala ta více komfortní cesta. Naložit kola, rezervy, motorku pro fotografa, komponenty, kufry, pneumatiky a vůbec vše co vás jen může napadnout do týmového Citroenu Jumper a vyrazit směr dálnice na pouť o délce cca 2.700Km. Vybaveni krabicí redbullu a šanonem covid povolení vyrážíme na cestu dlouhou 27 hodin, která se nám naštěstí povedla zvládnout bez problémů a na jeden zátah. Do Španělska kde je tou dobou o 24 stupňů více než u nás doma přijíždíme v časovém předstihu před leteckým zájezdem. Ideální možnost dospat engine lag a narovnat si krk, záda a končetiny do stavu podobnému před jízdou.
Jelikož je venku nádherně, kola se nám podařilo dovézt ve stejném počtu a pořádku, následuje jednoduchý program. Vyložit vše na pokoje hotelu, ve kterém je ubytována většina závodní populace a jít na kolo. Jerguš volí variantu procházka a nákupu nezbytné vody a potravin v místním Carefouru. Já a mechanik z týmu Canyon - Northwave Giovan si jdeme projet úvodní časovku na 27 Km s 970 metry převýšením. Město Jaén je krásné historické město přesně ve španělském stylu, takže asi po 6ti kilometrech jsme bezvýchodně ztraceni v uličkách historické části města. Google ztratil svá pověstná brýle a vůbec netuší kde to tak asi jsme, takže zbývá smysl holubí pro pokusy najít místo startu a paddocku. To se nám po cca 14ti kilometrech i daří a oblížíme vše důležité jako je stan pro antigenní testy, místa pro stany, elektrické rozvody, mytí kol, brány pro start a cíl apod. Poté vyrážíme na už vyznačenou trať, která jede od startu přímo do kopce.
Úvodní kilometru po asfaltu ihned střídá šotolina a hned poté začíná přitvrzovat, výjezd do kopce by byl nádhernej trail, jen v opačném směru. Výjezd po kamenech, sklakách a rozbitých rampách je pro mě dost náročný. Tím spíš na kole Matouše Ulmana, který má shodou okolností stejný posed jako já. Bohužel nemám jeho nohy a převodník s 36ti zuby mi začíná brzo stačit. Navíc vrchol v nedohlednu. Jako bonus se začínají projevovat klasické nemoci, které jsem čekal. Kolo neskutečně vrže a křupe, brzdy chodí až na řidítka, řazení není nic moc. Už vím co bude potřeba opravit. Zbytek časovky po zdolání vrcholu vede pro změnu zase jen z kopce a tady definitivně chodím brzdama na řidítka, respektive na gripy. Po dojezdu na hotel následuje sprcha, převléct a jde se pracovat. Autem najíždíme tak, aby jsme si mohli vytáhnout markýzu a byli ve stínu. Jerguš hlásí, že tak obrovskej Carefour ještě neviděl a z nákupu se stala 4 hodinová bitva s nákupním košíkem. Vybaluje tedy jídlo a vodu do auta, zatímco já si chystám kola na kontrolu a servis. Instrukce už přišly dopředu od kluků a zbytek jsem si našel sám. Celkem sebou máme pět kol. Každý kluk má své osobní a do toho máme jednu rezervu, kdyby náhodou došlo na nejhorší. Příprava a kontrola kola před takhle dlouhým a těžkým závodem je většinou stejně náročná a dlouhá jako samotný závod. V případě Matoušova kola na kterém jsem jel byl pro příklad výčet oprav následující: Nabití a kontrola baterek řazení a teleskopu včetně nových 2032 baterek do ovladačů. Kontrola utažení zadní stavby, odvzdušnění a výměna brzdové kapaliny, vyčistění a namazání hl. složení, patky přehazovačky, kladek, středového složení, zubatky ořechu. Rozborka a sborka vidlice, namazání kluzáků a vzuchové komory. Výměnu pneumatik a nalití nového tmelu nechám až na později. Na starém obutí se nejdrřív závodnící nejdříve projedou a poté si řeknou jaký vzorek, šířku a směs chtějí nasadit. Tmel používáme na závody Joes no Flats ve verzi Elite, lepí rychle a zvládne i větší díry. Navíc pokud je guma v pořádku, vydrží uvnitř celý závod bez ztráty funkčnosti. Kromě údržby měním u Matyho i kazetu, řetěz a převodník. Má kolo nejdéle ze všech kluků a už je znát, že má materiál strojovny něco nalítáno. Na kluky čeká celkem šest etap v kamení a trailech, takže ruce musí dostat péči. Proto se všem bude servisovat vidlice, dostanou nový olej, někteří i nová gufera. Nové gripy jsou taky dobrým upgradem jak si trochu ulevit od zbíječky.
V průměru na každém kole strávím něco okolo 2-3 hodin příprav, když jde vše bez problémů a nemusí se řešit nějaké neplánované problémy. Zázemí auta ve kterém jsem si dovezl veškeré náhradní díly, oleje a nářadí je znát a už mi ani nevadí oněch 27 hodin auto tortury. Navíc je auto vybavené ledničkou, kávovarem a markýzou, takže v počasí kdy je ve stínu 34 stupňů je najednou radost pracovat. Žabky, šortky a výhledy, tohle je snová kancelář. Západ slunce se posunul na neuvěřitelných 21:35 takže tentokrát nemusím pracovat za svitu čelovky a lamp. Nezdá se to, ale na oči, které potřebují často jasný a zřetelný obraz při opravách je to velká zátěž.
Pro dnešek už stačilo, Matyho a Ráfkovo kolo je ready a kromě gum nachystáno. Na zítřek na mě čeká už jen kolo Jardy, Tomáše a rezerva. Následuje už jen večeře, sprcha a spánek. Zapomněl jsem napsat ještě jednu důležitou věc a to, že během celého dne je taky důležité nezapomínat na sociální sítě, takže mezitím vším je potřeba si najít i čas a myšlenky na to točit příběhy a žít s fanoušky online.
Pokračování příště....
