Nákupní košík

V košíku nemáte žádné zboží.

Masakr na Klínovci a pocity ze svěťáku

Z POHLEDU ŠIMONA LEHKÉHO:

Masakr na Klínovci opět nezklamal. Tratě pořád stejné, všude kořeny, kameny výjimečně hrabanka a jediné co se mění je, že jsou rok od roku rozbitější a těžší. I přes tohle všechno se na Klínovec vždycky  vracím rád a ty tratě mě tam prostě baví. V noci na pátek lehce zapršelo, takže tréninky nezačaly v úplně jednoduchých podmínkách. Všechny kameny a kořeny dost klouzali a já si připadal jak na ledě. To se vpodstatě přes celý víkend nezměnilo, nic méně mně se jezdilo fakt dobře a bavilo mě to. V neděli kolem půl jedenácté jsme odstartovali a já už v půlce prvního transferu začal zjišťovat, že na tom fyzicky nejsem moc dobře a že na mě asi něco leze. Dojel jsem nahoru a do erzety odstartoval s tím že zkusím nějak jet a uvidím jaké to bude. Fyzicky to byla bída , ale jinak se mi dařilo jet bez chyb a  měl jsem celkem dobrý pocit. Další transfer už jsem z velké části tlačil a myslel jsem si, že závod nedojedu. Naštěstí jsem se nějak dostal nahoru, kde mi už bylo docela blbě a já jenom chtěl nějak sjet erzetou dolů a závod ukončit. Odstartoval jsem a jel jsem bez žádných rysků, “pohodovým” tempem dolu. V půlce erzety mě to najednou začalo bavit a vzdávat jsem to nechtěl. Dole v občerstvovačce jsem se dost napil, dal si gel a jel jsem dál. Další transfer byl naštěstí lanem kde jsem si trochu odpočinul. Ve všech dalších erzetách už to byl jenom boj o to abych dojel a přestal jsem přemýšlet že by to mohl být nějaký dobrý výsledek.Tím, že jsem se fakt nemohl fyzicky mačkat, tak jsem jel plynule a bez chyb což ve výsledku stačilo na druhé místo z čehož jsem fakt happy. Doufám, že to byla jenom nějaká viróza a že se dám co nejdříve do kupy. Vidíme se na dalších závodech!

Z POHLEDU JAKUBA KALOUSKA

 Můj letošní první start na Enduroserii! Noha se naštěstí po DNS na Kraličáku rychle uzdravila mohl jsem zas plně trénovat, takže jsem hned týden na to vyrazil na svěťák do Leogangu. Po Leoši byly necelé dva týdny volna a po nich jsem se sbalil na delší závodní trip. Ten začínal na Klínovci a rovnou po něm následovalo EDR ve Francii. Na Klínovec jsem se dost těšil, protože vloni jsem ho musel vynechat kvůli svěťáku v Canazei.

Trochu jsem teda doufal, že tam budou i nějaké fresherzety jako byly třeba na Kraličáku, což se teda úplně nevyplnilo… Když pominu pár zatáček, tak to bylo vlastně úplně to stejné, co předchozí ročníky. Vlastně abych nekecal, přece jen něco nového tam zas přibylo. Novinky v podobě mínus 10cm hlíny a plus milion kořenů = totální mordor. Enduroserii nejezdím tak dlouho, ale minimálně od mojí první návštěvy Klínovce v roce 2021 se závodní stage téměř nezměnily. Trochu škoda, potenciál by byl, jen povolení asi ne… Zas na druhou stranu aspoň nebylo tolik nových stop a stačilo si více méně oživit ty z předchozích ročníků.

V pátek jsem vyrazil na trénink hned ráno, protože někdy k večeru mělo pršet. Vlastně ani moc pršet nemuselo a stejně to v pátek občas uklouzlo. Všichni se ptali na sobotní prostage, která se letos nejela. Přesný důvod nevím, ale když jsem ji v roce 2022 jel, tak jsem před startem neslyšel nic jinýho než houkání sanitky, takže asi proto…

V sobotu ráno jsem vůbec nespěchal, protože skoro do oběda mělo pršet a mně si stačilo projet všechno jednou. Na trénink jsem tedy vyjel až okolo oběda. Bylo mi jasné, že když má potom do neděle jen svítit slunce, tak se nebude závodit na mokru a je tím pádem zbytečný to najíždět v dešti. 

Na nedělní raceday jsem trochu očekával, že po DNS na Kraličáku budu mít vyšší číslo a startovat budu někdy dřív. Naštěstí jsem dostal číslo 10, takže jsem se mohl v klidu vyspat. Začínali jsme podle mě asi tou nejhorší možnou erzetou co šlo, protože to stejně pořád klouzalo zrovna flow to nemělo. Obzvláště ta spodní část, která byla celkem metal. Kdo jel, ten moc dobře ví. Já na ni jednou lehce vyletěl do pásky a chvíli mi trvalo, než jsem se z ní dostal. Na dvojce jsem si chtěl spravit chuť a místo toho mě to po pár zatáčkách doslova roztočilo na kořenech a málem jsem šel na držku. Třetí stage už byla o něco lepší, aspoň jsem v ní neudělal nějakou zásadní chybu. Čtyřka byla totální sprint v bikeparku a měla asi minutu a půl. V ní se moc získat nedalo, jen ztratit. Na pětku jsem se těšil asi nejvíc a taky mi nejvíc sedla. Měl jsem v ní i nejlepší čas (oproti ostatním RZ). V poslední erzetě se taky už nedalo moc získat, protože to byl celkem downhill. Co se ale dalo, bylo nabrání ztráty kvůli defektu zadního kola, což se mi podařilo hned po pár zatáčkách. Zadní kolo jsem moc nešetřil a na těch kamenech to dostávalo strašně na pr*el, ale i tak karbonový ráfek přežil bez povoleného drátu nebo poškození. Ty karbony od WTB se mi začínají fakt líbit, protože tohle bych na hlíně nedal. Nakonec z toho bylo 10. místo celkově a 5. v race U21. Hungryfor more, vidíme se v Koutech na MČR.

A KUBŮV REPORT ZE SVĚŤÁKU

Letos se v UCI rozhodli, že všechny závody světového poháru budou v Evropě. To se nám čechům dost hodí, takže jsem se rozhodl, že si aspoň tři dám. Místo prvního svěťáku jsem jel zas downhill v Koutech, protože Finale po dvou týdnech na antibiotikách jet nechceš. Hned po něm byl svěťák v Polsku, kde jsem i přes menší problémy skončil 20. v U21. V Leogangu jsem si o tři místa polepšil a dojel 17. Následovala Francie, která navazovala přímo na Enduroserii na Klínovci, takže jsme nabalili auto a vydali se na cestu

Do Francie jsme přijeli hned v pondělí večer, abychom stihli trackwalky. Letos se na EDR trénuje ve čtvrtek a závodí v pátek, takže se hodí dorazit dřív. V úterý jsme s Adamem Maxou a Kubou Pivničkou prošli tři stage. Ve středu už začalo dost pršet, ale já si ještě jednu stage prošel. Na čtvrteční trénink jsem nechal suchý gumy, takže mi to absolutně vůbec nedrželo. Nedělám si iluze, že by to klukům na mokrých gumách nějak drželo, ale mně se to hned zalepilo blátem. Čekal jsem, že to bude klouzat, ale ne až tak. Místní hlína se proměnila v máslo a spolehnout se dalo jen na drážky.

Hned na první tréninkové erzetě jsem si narazil prst na noze kvůli nenápadnému kořenu, který mi vzal celou nohu. Kdybych neměl pořádný boty, tak by bylo po závodě. Zbytek tréninku už probíhal podle plánu, jen jsme málem nestihli jednu stage. Po celodenním koloběžkování jsem usoudil, že by bylo vhodný přezout na správný gumy do mordoru, takže šel do akce WTB Verdict. Po přezouvání byl čas na servis kola, aby zvládlo další den destrukce. Do nedělního závodu jsme tradičně odstartovali jako jedni z prvních někdy před devátou. Počasí vyšlo naprosto přesně, protože konečně nepršelo a bylo teplo. Transfer na první stage byl lanem a pak se chvíli šlapalo. Letos si fakt ty první erzety hlídám a dávám si bacha, ať to zas někde nepřepálim a jedu spíš klidně. Tahle taktika mi celkem vyšla, protože jsem na ni dojel 17. Transfer na další stage měl údajně trvat přes dvě hodiny, ale my ho stihli asi za hodinu a půl, takže jsme celkem dlouho čekali na startu. Po asi hodině čekání nám ještě oznámili, že start má dalších 10min zpoždění. Stage 2 dokonce museli lehce upravit, protože jedno místo bylo na mokru moc nebezpečný. Pod dvojkou jsem si všiml, že na transfer na 3 nemáme moc času a radši jsme jeli rychle nahoru. Z rychlý jízdny nahoru se pak stal skoro závod do kopce.

Když jsme přijeli úplně zničený nahoru, tak nám řekli, že máme asi 30 vteřin a můžeme jet. Sotva jsem si nasadil rukavice a už mi běžel čas. I přes to se mi tady podařil zajet solidní čas, který stačil na 11. místo. Po trojce jsme už radši neváhali a letěli na čtyřku. Dole pod čtyřkou jsme mohli nabrat jídlo, opravit kolo a dát si tak 10 minut pauzu. Na pětku se jelo naposledy lanem a start zpozdili zas o 20 minut. Ke konci závodu bylo fakt znát to slunce a teplota, protože už to zdaleka nebyly takový sr*čky a celkem to drželo. Start na šestku opět zpozdili, takže už jsem se ztrácel v kolik se startuje. Šestku jsem chtěl hlavně dojet bez chyby, abych to v ní celý nenechal. To se mi podařilo a dojel jsem na ni 14. Po asi sedmi hodinách v sedle konečně cíl! Zas jsem poskočil o jedno místo a tím pádem skončil 16 v kategorii U21! Byl to zatím asi nejtěžší svěťák, co jsem jel. V tempu se totiž nejezdilo jen dolu, ale i nahoru na transferech.Velká gratulace patří Adamovi, který byl ze všech mlaďáků nejrychlejší a dokázal vyhrát.

Jestli se ti líbil náš článek, tak klikni na tlačítko níže pro další obsah na našem blogu!

Cookies

Naše společnost používá soubory cookie ke správnému fungování vašeho oblíbeného e-shopu, k přizpůsobení obsahu stránek vašim potřebám, ke statistickým a marketingovým účelům. Kliknutím na tlačítko přijímám nám udělíte souhlas s jejich sběrem a zpracováním a my vám poskytneme ten nejlepší zážitek z nakupování.

Vaše nastavení souborů cookie

Zde máte možnost přizpůsobit soubory cookie v souladu s vlastními preferencemi a později podrobněji nastavit nebo kdykoli vypnout v patičce webu.

Technické cookies jsou nezbytné pro správné fungování webu a všech funkcí, které nabízí.

Personalizaci provádíme na základě vámi prohlíženého zboží. Dále pak upravujeme zobrazovaný obsah podle toho, co vás zajímá.

Tyto cookies nám umožňují měření výkonu našeho webu a za pomoci získaných dat pak můžeme zlepšovat zážitek z nakupování našim zákazníkům.

Tyto cookies jsou využívány reklamními a sociálními sítěmi včetně Googlu pro přenos osobních údajů a personalizaci reklam, aby pro vás byly zajímavé.