Tetování na MS

Viděli jste, slyšeli jste. Klukům se povedl monstr zápis do kronik a tabulek. Doslova vytetovali svoje jména do časů vlády endura. V italským finále si zajeli oba bezesporu svůj životní závod (zatím) a ještě dlouho neusnou srovnaní s tím, že je to pravda. Co my k tomu můžeme říct? Díky borci, užijte si to. Tahle chuť je přesně tím kořením a protiváhou závodní cyklistiky. Adam Maxa o tom ví svý. Po promaroděným létě se nechal vystřelit bunjee lanem do oblak úžasu. Jak si to oba užili a jak to cítí, tak to si přečtete v dnešním extra juicy world champ blog review...

Mistrovství světa v enduru. Fyzicky nejtěžší závod, který jsem kdy absolvoval.

Do Finale Ligure jsme dorazili už 10 dní předem, abychom se stihli na 100 % aklimatizovat. Jezdilo se parádně, počasí přálo a najezdili jsme toho opravdu hodně.

Bylo nezvyklé jezdit ve Finale jindy než přes zimu, ale mně to vyhovovalo…

Pak přišel tréninkový den. Startovali jsme už kolem osmé, protože byl program nabitý až do poslední minuty. Extrémně dlouhé a fyzicky náročné erzety, dlouhé výšlapy a nekonečné hodiny na kole. I když jsme v tréninku jeli na půl plynu, v cíli erzet bylo znát, že to dává zabrat. Celý trénink trval kolem 8 hodin.

Naštěstí nás čekal den volna, během kterého byl čas na regeneraci, přípravu a doplnění energetických zásob.

Race day. Věděl jsem, že ze sebe budu muset dostat úplně všechno.

První erzeta měřila přibližně 15 minut. Cílem bylo zajet výsledek, od kterého se můžu odrazit do zbytku závodu. Povedlo se mi zajet 17. místo a vytvořit si dobrou výchozí pozici.

Erzety postupně ubíhaly a zásoby jídla mizely. Bylo potřeba neustále doplňovat energii, protože bez ní by to dál jednoduše nešlo. Občerstvovačky už byly většinou vyprázdněné, takže to byl chvílemi docela freeride. Musel jsem improvizovat a kombinovat, co se zrovna dalo.

Pak přišla nejnáročnější stage dne. Dal jsem do ní úplně všechno a dole jsem o sobě chvíli ani nevěděl. Výsledkem bylo 9. místo na erzetě a posun na celkové 11. místo.

Tohle se opravdu povedlo. Jenže pořád zbývala poslední zrádná výzva – DH Man.

V hlavě už se mi začaly promítat myšlenky, které do závodu nepatřily. Musel jsem se mentálně srovnat a vrátit se zpátky do přítomnosti. A povedlo se. Jeden z nejdůležitějších momentů celého závodu. Zůstat koncentrovaný i po osmi hodinách na kole.

V poslední zatáčce mi symbolicky praskly dva dráty a já konečně protnul cílovou čáru.

Až potom mi došlo, že jsem se postaral o historicky nejlepší český výsledek na mistrovství světa v enduru. A jsem za to neskutečně rád!

Prostor pro zlepšení tam samozřejmě pořád je. Motivace rozhodně neopadá!

Vzhledem k tomu, jak divoká byla letošní sezona, jsem na sebe pyšný a na to, kam jsem se dokázal vrátit.

Teď konečně chvíle zaslouženého klidu a potom příprava na další sezonu. ⚡

Mistrovství světa Finale Ligure 2026

Finale je místo, kam jezdíme pravidelně na soustředění, a já si až doteď vždycky říkal, že jsem tam nikdy nezávodil a že bych to asi ani moc nechceš zažít. Je to prostě extrém v každém ohledu – fyzické, dlouhé, technické, rychlé a s tím, kolik je tam kamenů a jak tvrdý je povrch celkově, jde o kombinaci, která neodpustí žádnou chybu. A když už nějaká přijde, tak to bohužel moc příjemné není. To už jsem si mimochodem vyzkoušel, když jsme tam byli poprvé s BP týmem a hned z prvního trailu jsem měl namířeno do místní nemocnice.

Nicméně když se během sezóny začalo ukazovat, že bych se mohl na letošní MS kvalifikovat, hodně jsem se těšil na to, že by to bylo moje první mistrovství světa v životě a že bych to rád zažil. Zároveň jsem ale věděl, že takhle na konci už i tak dlouhé sezóny, a ještě k tomu v téhle lokalitě, to bude fakt brutální. Proto jsem si po skončení sezóny v Česku (i když jsem se cítil fakt dobře jak fyzicky, tak na kole) řekl, že se kousnu a dám si hodně poctivou přípravu se vším všudy. A to se, myslím, vyplatilo.

Do Finale jsme vyjeli přesně o týden dřív, abychom ještě doladili detaily, ladili kolo a hlavně si zvykali na specifický suchý povrch, který tam prostě je. Kombinoval jsem shuttle, intervaly i trochu e-biku – všechno fungovalo, cítil jsem se dobře a těšil se na závod. 

Okruh, který UCI zveřejnila, jasně říkal: 6 erzet, 80 km a víc než 2000 našlapaných výškových metrů. Bylo jasné, že už do tréninkového dne bude potřeba jít fresh, takže poslední dny předem už jsme spíš odpočívali a šli si jen projít některé erzety (trackwalk).

V pátek pro nás juniory začal trénink kvůli rozvrhu shuttlů poměrně brzy. Už asi v 8:20 jsme byli nahoře na kopci. Kromě toho, že po projetí všech erzet – hlavně 1., 5. a 6., které byly ještě náročnější, než jsem čekal – všechno šlapalo a já si odjel hezký, i když dlouhý trénink.

Byl jsem fakt rád, že byl víkend rozdělený a v sobotu jsme měli volno. Nemuseli jsme závodit hned po tréninku, protože to by byl jak časově kvůli přípravě veškerého materiálu, tak hlavně fyzicky skoro až nesmysl. V sobotu jsme tedy všechno poctivě připravili, nakoukali GoPro záběry erzet a šli s čistou hlavou spát.

Den D – V neděli budík na 6:30 a už to jelo. Pořádná snídaně a zkontrolovat, jestli mám s sebou všechno důležité a všeho dost, protože jsme kromě oficiálních občerstvovaček nemohli přijmout jakoukoliv pomoc. V půl deváté už jsme byli na cestě směr shuttle na 1. stage, což byla asi i nejnáročnější stage celé sezóny. Cca 15 minut nejprve šlapavého a rozbitého trailu, který přecházel ve známý trail Cacciatore (což není nic jiného než totální DHčko), dalo fakt zabrat. V cíli jsem ale neměl úplně špatný pocit, a když časomíra ukázala 6. místo, měl jsem i docela radost.

Ve stejném tempu jsem chtěl pokračovat a docela se to i dařilo. Bavilo mě to a jen jsem se snažil co nejvíce hlídat jídlo, abych měl pořád dost energie – hlavně na RZ 5, která byla skoro jako XCO trať, měla kolem 10 minut a věděl jsem, že tam to bude chtít fakt zabrat. Bolelo to, ale podařilo se mi na téhle RZ zajet 2. místo se ztrátou ani ne vteřiny, čímž jsem si udělal lehký náskok. Už zbývalo jenom to 6. místo udržet, a to se povedlo!

Po 8,5 hodinách jsme přijeli zpátky k moři – 6. na světě, se ztrátou jen 10 sekund na bednu. Já si na konec sezóny nemohl přát víc a jsem maximálně spokojený.

Obrovské díky všem za podporu, nejen na mistrovství světa, ale i v celé sezóně. Bez vás by to nešlo, DÍKY!