Nákupní košík

V košíku nemáte žádné zboží.

A CO SE DĚLO S BIKEPACKING NOMADS POTOM?

Jestli si dobře vzpomínáš, Nomádí film, který najdeš v představení Bikepacking Nomads, končil slovy: „Konec, anebo nový začátek?“ Už je to pár let, co se Jakub a Daška vyskytují zejména na území České republiky. Pokud tě stejně jako nás zajímá, co se dělo poté, tak čti dále.

ZAČÁTEK HEZKY OD NULY

Jaké to je po roce cestování zapadnout do systému? V našem případě to bylo docela jednoduché a prosté. V neděli jsme přijeli domů, v pondělí si vyřešili propadlé občanky a já ve čtvrtek nastoupil do práce. Po zaplacení zálohy a prvního nájmu, po koupi auta, které bylo levnější než jedno naše Surly a nákupu jídla na našem účtu zůstalo pouhých 800 Kč. Asi tak je krutá realita po roční „dovolené“. Rozjímání o tom, jak se nám z cesty nechtělo a jak bylo v sedle dobře se nekoná. Naopak se těšíme na práci a „šedivou“ rutinu života v České republice. Rozhodně se ale nevyžíváme v představách, jak své životy věnujeme zaměstnavatelům a bude nás to činit šťastnými. Jsme rozhodnuti pokračovat v životě, který rozhodně není šedý a monotónní.

DEN D

Během zimy se věnujeme plánování naší svatby. Ano, když už jsme přežili cestu přes všechny možné státy světa a trávili společně 24 hodin denně, řekli jsme si, že manželství nemůže být horší. S roztátým sněhem znova sedláme na naše kola a bezstarostně projíždíme Beskydy, občas zajedeme za turistikou a lezením na Slovensko, až přichází náš den, kdy si říkáme své ANO, abychom společně pokračovali v cestě životem. Na svatební cestu vyrážíme do Slovinska a naše žlutá kola nemůžeme jen tak nechat doma.

Do svatebního oznámení se promítla i naše cesta. Beskydy 2019.

POSLEDNÍ AKCE VE DVOU?

Na Slovinsko se opravdu těšíme. Naše stará Zafira nás tak tak doveze do Kraňské Gory, kde začíná naše bikepackingové dobrodružství. Vystoupat do sedla Vršič je po delší pauze docela namáhavé a Dašce to moc nejede. Ve sjezdu ze sedla jí prdne špice, takže musíme přehodnotit naše ambiciózní plány a po městečkách hledáme servis. Drát se nakonec daří vyměnit a my si druhou půlku svatební cesty docela užíváme. Tedy až na to, že se našemu autu po cestě rozházejí rozvody a my málem musíme domů dojet na kolech. Zase! A taky nás doma čeká jedna malá novinka… Později zjišťujeme, že Daška byla už ve Slovinsku těhotná.

JSME COOL NEBO HROZNÍ RODIČE?

Těhotenství a období po porodu nás jako párek cestující na kolech staví na vedlejší kolej, ale v hlavách nám už běží, jak naše malá bude jezdit ve vozíku za kolem, jak s ní budeme stanovat, jestli vůbec bude mít ráda kola a podobně. Čas se zatraceně vleče, ale v srpnu 2020 konečně poprvé zapřaháme vozík se čtyřměsíčním miminem za kolo a slavnostně ujedeme dva kilometry za babičkou a dědou. Následuje týdenní roadtrip z východu na západ, který obsahuje i první noci ve stanu. Emilka vše s přehledem ustojí bez újmy na zdraví. Přichází podzim, zima, nucená cyklo-pauza a s blížícím se jarem zase i probouzení ze zimního spánku vyjížďkami do místních kaváren. Emílie má přes rok, venku je léto a my chystáme první bikepackingový přesnocák ve třech.

Daška se chopí plánování a určí místo startu a cíle. Jedeme do Rožnova pod Radhoštěm, abychom přejeli hřeben Vsetínských vrchů. Jak známo, Valaši jsou drsní a my asi zjišťujeme proč. Tamní stoupání jsou tak prudká, že i já s radostí slézám z kola a i s vozíkem pomalu tlačím do kopce. Vsetínské vrchy jsou pro horská kola jako dělaná, jen ne tak úplně pro horská kola s dvoustopým vozíkem. Tam, kde pohodlně projede kolo, já s vozíkem bojuji a zároveň se modlím, ať malou někde nevyklopím. Sjezdy jsou za trest a ne za odměnu, protože cesta vede vesměs po volném kamení. „Co jsme to za magory?! Co jsme to za tyrany?!“ Honí se mi v hlavě, když opatrně sjíždím jeden úsek klesání. Chmury ale zahání sama Emilka. Při průběžných kontrolách buď spí, nebo se s pusou roztaženou od ucha k uchu směje a řehtá.

Bikepacking natěžko. První přesnocák ve třech. Vsetínské vrchy 2021.

VYMĚKLI JSME

Vysolený, vyčerpaný a utahaný jako kotě pomáhám Dašce stavět stan, vařit večeři a připravit vše k noci ve stanu. Když začíná mírně krapat a vše je sklizeno, ulehám do spacáku a usínám dřív, než se Daška stihne zeptat, kudy zítra chceme jet. Druhý den ráno volím cestu nejmenšího odporu čili po proudu řeky Bečvy až do Valašského Meziříčí a z něj proti proudu Rožnovské Bečvy zpátky do Rožnova. Cestou domů s Daškou analyzujeme chyby v přípravě a shodujeme se na tom, že budeme muset pořídit jednostopý vozík za kolo. Jinak se s bikepackingem budeme muset rozloučit.

Více o našem bikepackingu ve Slovinsku se zase brzy dočtete na blogu Bikeporn.cz.

Jakub Larysz, Bikepacking Nomads

Přihlášení