Ako došli borci?

Uplynulý víkend se zase závodilo full gas a pro náš dvojčlenný tým to opět znamenalo i dvojitý závodní program. Miky se postavil na startovní čáru Mistrovství světa ve 4X. Max zase vyrazil na Bukovku trénovat jízdu "na oči". 

MS Val di Sole

Tak jo, tak to mám konečně letos za sebou. Pořád moc nevím, co se vlastně stalo a co si o tom všem mám myslet. Sepíšu sem aspoň tedy pár slov o Mistrovství Světa 4x ve Val di Sole…

Pár posledních let se MS jezdí ve Val di Sole. Trať tedy všichni známe a moc dobře víme, že to bude neuvěřitelně nevyzpytatelný závod plný nepředvídatelných situací. Každopádně zpět k mému počínání. První trénink jsme měli ve čtvrtek večer. Trať není nijak složitá, žádné těžké pasáže na ní nejsou a je to jen plná palba od startu do cíle. Trénink teda spíš probíhal jako rozježdění a dostání se do “race modu”. Ve 21:00 nám startovala kvalifikace. Nikdy jsem nebyl fanoušek nočních závodů, ale co už, jdeme na to. Kvalifikační jízda mi přišla okay v rámci možností. Nedělal jsem žádné velké chyby, ale určitě by se dalo jet čistěji a ve větší palici. Světe div se, vyhrál jsem. Z kvaldy jsem si tedy odnesl první místo o neskutečných 0,008 vteřiny, ano takhle těsné závodění se tady odehrávalo. V pátek byl program hodně podobný. Večer trénink a hned po něm start hlavního závodu. Co je taky důležité říct je to, že když má na kole člověk číslo 1, stává se z něj tady docela lovná zvěř. Hned se mi to potvrdilo, když jsme se úplně zbytečně srazili v první zatáčce a dali si pěkně na boudu. Kromě roztrhaných chráničů, odřeného kolena a potopených řídíte mi naštěstí nic nebylo. Ale i tak, nehodí se padat před závodem, s psychikou to nedělá vůbec nic dobrého. Přišel čas závodu a šli jsme na to. První i druhou jízdu jsem vyhrál a postupně si dělal cestu dál a dál závodem. Na startu semifinále bohužel zapůsobil vnější vliv, se kterým jsem už nemohl nic dělat. Fanoušci jsou při 4x opravdu v rauši a kolem tratě je neskutečný hluk. Při startovních povelech někdo nastartoval motorovku, já povely neslyšel a totálně jsem start zazdil. Potom jsem to ještě položil v první zatáčce, ale to už je jen detail. Každopádně tady mé počínání skončilo a nakonec to dalo na 6. místo. Nevím, je to asi okay umístění, ale věděl jsem, že mám rozhodně na víc. Bohužel někdy s tím člověk nic udělat nemůže.

Když se na to dívám teď zpětně, tak mě to samozřejmě pořád mrzí, ale jde se dál. Možností vyhrát duhu bude ještě hodně a já si za ní určitě půjdu. It is what it is…

Pátek

-          Všechno to začalo dost v klidu. Dojel jsem s tátou na závody, dal jsem snídani a připravil jsem si kolo na závod. Čekal mě závod dvojic. Původně jsem to neměl v plánu jet, ale pak mi napsal Kuba Pivnička, jestli se nechci přidat no a nakonec jsem byl rád, protože jsem si to užil. Říkal jsem si, že to klukům z RM nenecháme zadarmo. Jezdil jsem první celou dobu a vlastně až na jeden přejezd na poslední rz, kde jsem zapíchl přední kolo v příkopě, šel jsem OTB a moje ve vzduchu rotující kolo trefilo Kubu do hlavy, tak vše probíhalo poměrně hladce. No a taky díky tomu jsme asi vyhráli. Vojta s Žílou měli na poslední rz nějaké problémy a to rozhodlo jinak poměrně dost vyrovnaný závod.

Sobota

-          Sobotní ráno bylo náročné, protože jsme všichni byli dost unavení a tak se nám nikomu nechtělo jet. Celkově ten den byl takový volnější a možná to nebylo na škodu. Trať byla dost mokrá a tak by stejně žádné velké blbnutí nebyl moc dobrý nápad. Vojta občas přišlápnul, já se opravdu vozil jen na flow a podle toho to i vypadalo. Po prvním dni byl Vojta první, já na druhém místě asi 20 vteřin za ním a tak jsme se v cíli navzájem poplácali po ramenou, jak nám to jede, dali jsme se dokupy a šli jsme koukat na večerní promítání všech sestřihů z Blindura.

Neděle

-          V neděli jsme se na start museli postavit o hodinu dřív a protože to bylo už v devět ráno, tak jsme byli myslím všichni trochu ospalí. Jsem schopný v tento čas sedět v lavici, ale na závody je to docela brzo, to ta desátá je ideál. Každopádně jsme ale závodníci a samozřejmě jsme se s tím poprali. No a už během prvního transferu jsme se shodli, že včera jsme se povozili a tak bychom dneska už mohli začít závodit. A taky se tak stalo. S Vojtou jsem vedl vyrovnaný souboj až do chvíle, kdy jsem na rz7 v plné rychlosti trefil naštěstí suchý strom, který se mi povedlo tímto nárazem pokácet. Tady mě Vojta skoro dojel a tím v podstatě rozhodnul o tom, jestli se ještě bude bojovat o zlato. Kdybych naopak zabral ještě víc a Vojta měl někde problémy, tak by to asi bylo těsné a myslím si, že šance na nejvyšší příčku pořád žila, ale takhle už to bylo moc. Dojel jsem tedy nějak normálně na jistotu do cíle, abych si nic zbytečně na tom mokru neudělal, když závod byl v podstatě stejně rozhodnutý, a spokojil jsem se s druhým flekem. V U21 jsem vyhrál, ale na Blinduro jezdím vyhrávat a tak jsem s tím výsledkem, jako takovým, nebyl 100% spokojený. Co se ale týče mého výkonu, tak si nemůžu stěžovat. Až na některé místa tělo fungovalo skvěle, to stejné platí technice, ať už se bavíme o brýlích, které se nemlžily v tom vlhku, nebo o kole, které makalo naprosto neskutečným způsobem, což je podle mě jeden z hlavních důvodů, proč jsem byl schopný zajet až na jeden zásek tak čistou jízdu.