Tak a je to zase fuč. Reč je o dalším víkendu, který jsme strávili na závodech. I přes fakt, že v týmu máme prozatím jen dva jezdce, stíháme toho obrážet fakt hodně. Teda především Miky, kterej prostě skáče mezi disciplínama jako zajíc na poli. V sobotu si střihnul 4X v Dobřanech u Plzně a v Neděli pro změnu Downhill na Špičáku. Nutno podotknout že sebral v tomhle dostihu druhý místo v sobotu a čtvrtý v neděli, takže velkej úspěch. Dařilo se i Maxovi, který spolu s generálmajorem Radkem vyrazil na enduro sérii do šumavského Zadova. Jejich hlášení už na vás čeká níže. Jako vždy velká porce zážitků a legrace.
MIKYHO DOJMY
Uplynulý víkend byl ze závodního hlediska malinko zajímavější. Sešly se mi dva závody v jeden termín a potřeboval jsem odjet oba dva. Nějakou chvíli předem jsem už tedy tušil, že tenhle víkend bude určitě sranda.
V sobotu se v Dobřanech u Plzně jelo první kolo světového poháru ve fourcrossu a hned na to v neděli sjezd na Špičáku. Naštěstí jsou tyhle dvě lokality celkem kousek od sebe a nebyl tedy problém oba dva závody do sebe skloubit. V pátek jsme přijeli do Dobřan a čekali na začátek tréninku a následující kvalifikaci. Bohužel se otevřelo nebe, začalo šíleně pršet a trať byla nesjízdná. Páteční den byl tedy přesunut na sobotu, my se tím pádem sbalili a přemístili hned na Špičák. V sobotu ráno jsem si dal rychlých pár jízd na Špičáku, abych se alespoň malinko sžil s tratí, protože jsem tu byl poprvé. Ve 12 hodin jsme zase sedli do auta a jeli zpátky do Dobřan. Počasí nám už přálo a všechno mohlo v klidu proběhnout. V kvalifikaci jsem dojel na druhém místě a tím pádem měl celkem fajn pozici do závodu. Pavoukem jsem prošel bez problému až do finále. Ve finále jsem zopakoval umístění z kvalifikace a dojel si pro krásný druhý místo. No rychle jsme zfoukli vyhlášení a hned zase zpátky na Špičák. V neděli ráno mírně mrholilo, ale předpověď říkala, že závod bude na suchu. Vyjel jsem tedy s dobrým pocitem na kvalifikační jízdu a těšil se na fajn závod. V kvalifikaci jsem si dojel pro třetí místo, z čehož jsem měl opravdu radost. Trať na Špičáku mi úplně neseděla, hodně pomalých pasáží, ostrých zatáček v nulové rychlosti a to všechno na mokrých kamenech. No každopádně pěkného počasí jsme si užili dost a na finále začalo samozřejmě pršet. Snažil jsem se jet v klidu, opatrně, ale pořád rychle, hlavně abych se na mokru nikde zbytečně nezasekl. Nakonec to vyšlo na čtvrté místo, s čímž jsem byl nadmíru spokojen.
Dva závody na dvou lokalitách ve dvou naprosto odlišných disciplínách jsou možná sice něco trošku netradičního, ale rozhodně ne nic nereálného. Sám jsem si tohle několikrát během let vyzkoušel a vždycky to byla sranda. Široký rozhled je důležitý i na kole, protože každá disciplína vám nakonec dá něco svého.
MAXOVY ZÁŽITKY
Ahoj, proběhly další závody a tak tu mám další historku. Už jenom cesta byla hodně zajímavá. Na kole do Hradce Králové, z Hradce vlakem ke kámošovi, tam spaní a pak brzo ráno v bouřce cesta na Zadov. Naštěstí vše proběhlo hladce a tak se mi ještě podařilo ráno vzbudit Radka, který samozřejmě ještě vyspával u vleku ve svojí Bikeporno-obytce. Nevadí, takže jsem si udělal radost, probudil jsem ho a šlo se jezdit. Pátek v podstatě celý proběhl v duchu lektorování mého milovaného manažera, což ale vůbec nebylo od věci, protože já jsem si u toho krásně do detailu prošel trať a objevil jsem všechny secret lines. Kdyby celý den nepršelo, tak řeknu super den. Sobota v podstatě stejná, akorát fronta se rozrostla o dalších 400 lidí. Večer jsem jen kouknul na RZety z kamery a šlo se spát s tím, že v neděli má celý den propršet až bouřky. Abych tomu trochu pomohl, tak jsem si před spaním odpočítával: „jedno sluníčko, dvě sluníčka, tři sluníčka..“. No a asi to fakt pomohlo. Nedá se sice úplně říct, že by nás v neděli probudila ostrá záře slunečních paprsků, byl to spíš Michal Berka s mikrofonem, ale i tak dobrý, protože prostě nepršelo. Tenhle vytoužený stav vydržel až do 12:10:00, kdy jsem měl startovat. V tu chvíli začalo pršet trochu víc. Nějakým způsobem se to pak uklidnilo a po první rz jsme už jeli na suchu ale stejně mě zbytek dne bolelo za krkem, jak jsem sledoval oblohu. No a možná proto, že jsem sledoval oblohu, tak jsem si nevšiml hned v prvním rockgardenu jednoho kořenu, který naštěstí ne mě, ale jen moje kolo poslal direct na zem. Já, jak jsem již naznačil, jsem stihl vyskočit, ale moje kolo ne. Spodní nohy vidlice se mi podařilo odlehčit tak o 100 gramů a z mojí nové UDH Sram patky jsem udělal vrtuli, takže jsem “měl k dispozici“ pouze spodní půlku kazety. Jo, takže než jsem se s tím dostal do Kolofixu, tak jsem musel odjet skoro tři celé eRZety a to bylo napínavé jak Texaský masakr motorovou pilou. Každopádně nějak se to povedlo, já jsem ty zbytky kola dotlačil do technického depa a od té doby už to byla skoro celou dobu jen pohodinda. Vlastě jsem už měl jen jediný zásek a to ve chvíli, kdy jsem po dopadu z temelínu probrzdil přední kolo a málem jsem tak jel rovně. Krom toho to byla pěkná svižnější jistá jízda, z čehož jsem měl opravdu radost. Dokazuje to i vítězství v U21 skoro o půl minuty a fakt, že na třetího pana ředitele mi chyběly 4 vteřiny. Tenhle výkon v kombinaci s tím, jak celý víkend zajížděl Mikeš vyčaroval Radkovi pořádný rohlík na ciferníku. No a ten mu tam vydržel až do chvilky, než se na vyhlášení a na balení protrhla obloha a spadlo všechno to, co tam nějakým způsobem celý den drželo, takže jsme ještě stihli dokonale zmoknout během balení stánku. No… pak už jsme jen v autě naladili storýčka na instagramech a vyrazili směr domov.
