Blinduro Lipno + MČR sjezd Špindl

Další víkend za náma, další závody odjety, další medaile doma na věšáku. Pojďte se podívat, jak jsme se měli a jak se nám dařilo. Kvůli kolizi termínu dvou akcí jsme se tentokrát rozdělili a vyrazili na dvojí závodní program. Miky s táto sebrali DHčko od Nukeproofu a namířili kurz Špindl na českej mistrák ve sjezdu. Naše obytná dodávka pro změnu vyrazila směr Lipno a Blinduro 500+ na který si brousil zuby Max. Jak to všechno dopadlo? To už vám řeknou sami závodníci.

Ahoj, předem říkám, že si úplně nejsem jistý kvalitou tohoto reportu. Před hodinou jsem dojel EWSko a tak jsem trochu KO, ale dáme tomu šanci, takže si skočte udělat kafčo, nalaďte to do pohody a jdeme na to. Vlastně to celé tak nějak začalo už víkend před tím na Klínovci, kde jsem po závodech zůstával na reprezentační soustředění. To skončilo v pátek ráno, takže já jsem si sjel z Klínovce do Ostrova, tam mě nabral David Zadák a vydali jsme se na Lipno. Přistání bylo hladké, tak Dejv večer naladil nějaký piva, došli jsme si pro čísla a šlo se domů. Ráno byla pohoda. Ondrovi jsem hned po snídani hodil kolo do stanu, aby se mi na to mohl kouknout, protože jsem za sebou v tu chvíli měl dvě sjezdové soustředění, dvě Enduroserie a tak bylo dobré, aby všechno zkontroloval. Všechno fungovalo skvěle, takže jsem už nic neřešil a šel jsem se zakopat do obytky, protože jsem měl hromadu času. Tolik času, že jsem deset minut před startem zjistil, že mám prázdné zadní kolo a že bych s tím měl asi něco dělat. Nakonec to dopadlo tak, že jsem téměř nestihl start. Celý den jsem jel v klidu. Žádné hroty, žádné pády.. jen jsem občas přišlápnul a k mému překvapení jsem zjistil, že v celkovém pořadí jsem druhý a ztrácím 8 vteřin. No a v tu chvíli se začalo taky závodit. Druhý den probíhal vlastně úplně stejně. Hromada času, takže jsem nestihl start, ale pak se to nějak zvrtlo. 8 vteřin není moc a to tím spíš, že nás čekají spíš delší erzety. Postavil jsem se tedy na start a poslal jsem to tam. Musím tedy uznat, že co se techniky týče, tak trochu přituhlo. Pro většinu lidí to asi bylo v pohodě, ale já se docela snažil vyhrát, rozhodně jsem nedodržoval předepsanou rychlost a tak není náhodou, že na mě sem tam vybafnuly nějaký překvápka. Nějakým záhadným způsobem jsem to ale všechno ustál a nějak jsem to dojel bez pádu. Pak přišla nejtěžší část dne a to byl transfer na dvojku. Kombinace neskutečného vedra, silného sluníčka a pak ke konci opravdu prudkého stoupání nebyla nic moc a asi mi to dalo zabrat víc, než erzety samotné. Dvojka, tedy vlastně šestka byla super až na to, že jsem na konci chytil nějakého schnitzla, co mě nebyl schopný pustit a pištěl jsem na něj snad pětkrát, než mi uhnul. Jediné rozumné vysvětlení je asi to, že si myslel, že mu fandím, protože jinak nechápu, proč se mi v cíli omlouval. Výsledný čas z této erzety vzal samozřejmě za své. No nic, v cíli jsem předstíral, že je mi to jedno, protože si to přece všichni jedeme jen užít, jak jsme se na startu všichni navzájem ujistili. Přesun do jídelny, tam jsem se něčím nacpal a pak jsem před dodávkou kolofixu ve stínu málem usnul na cestě. Trojku jsem nějak zdrncal dolů, tam jsem párkrát přišel málem o papíry, protože jsem do jedné rockgardeny naletěl takovým způsobem, že skutečně netuším, jak jsem to přežil, ale rozhodně jsem jel přes limit. Čtyřka dobrý až na to, že jsem zase kohosi předjížděl. Borec sice uhnul hned jak mohl, ale jel takovým stylem, že i když jsem za ním jel jen jednu zatáčku, tak jsem se v celkovém propadl na 8. místo na dané RZ. Určitě to bylo zaviněné i její délkou, kde se projevila každá chybička, protože měřený úsek měl asi minutu a půl, ale i tak to fakt nepotěší. Z cíle čtyřky/osmičky jsme dali s Dejvem a s klukama z Kolofixu ještě pár závodů na cyklostezce, které jsme brali minimálně tak vážně, jako celý závod a pak už jsme byli v cíli. Zaplácali jsme si rukama na vyhlášení a já jsem vyhrál pojištění na dva roky. Největší radost jsem měl asi z Radka, který nadšením svítil, jako sluníčko a všechno poctivě nafotil. Pak jsme jen sbalili auto, dali jsme večeři a s Petrem Letákem jsme vyrazili přes noc směr Val di Fassa – Canazei, kde teď jsem a píšu tenhle report. Doufám, že to mělo alespoň nějakou informační hodnotu a že to nebyl jen ztracený čas. Já se zatím loučím a o slovo se přihlásím zase, až si kluci z BP vzpomenou, že jsem měl napsat report. Jo a teda ještě pro info, skončil jsem druhý za Vojtou, ztratil jsem 13 vteřin, Třetí člověk celkového pořadí už ztrácel asi 40.

Mistrovství ČR DH se letos odjelo ve Špindlerově Mlýně a já tam samozřejmě nemohl chybět. Ke sjezdaři mám sice daleko, ale na druhou stranu, proč to nezkusit že jo. Naladili jsme tedy doma DH raketu a v sobotu brzo ráno vyrazili směr Špindl.

Hned po příjezdu na místo jsem neztrácel čas, převléknul se, vzal babetu a šel rovnou na lanovku. Ve Špidlu už jsem párkrát jezdil a tak nějak jsem tušil, co mě asi čeká. Poměrně pomalá trať plná zasekávacích zatáček a volných kamenů, která je celá natažená přímo pod lanovkou. Cesta nahoru je tedy rovnou i trackwalk. První jízda naprosto naplnila mé očekávání a já si opět připomněl, proč to tady moc nemám rád. Každopádně jízdu od jízdy jsem se dostával více do tempa a sžíval se s tratí, až to nakonec nebylo tak hrozné, jako na začátku. Po tréninkovém dni byla trať úplně rozbitá a připomínala spíše tankodrom. Nachystal jsem tedy večer svůj tank a těšil jsem se, co přinese závodní neděle.

Ráno před semifinálovou jízdou jsem si dal dvakrát trať na rozježdění a cítil jsem se celkem dobře. Trať už nepřipomínala ani tankodrom, spíše nějakou apokalyptickou stezku. Paradoxně byla mnohem lepší, než když byla “upravená” na začátku víkendu. Vydal jsem se tedy na lanovku vstříc mému semifinále. Jízda probíhala celkem divoce, ale nakonec to dalo na průběžné sedmé místo. Říkal jsem si fajn fajn, finále musím jet více hlavou a vyvarovat se zbytečných záseků. Trošku jsem začal doufat, že by bylo reálné útočit na TOP 5. Za takový výsledek bych byl opravdu šťastný. Finálovou jízdu jsem tedy více uklidnil a pak už jen čekal u časomíry v cíli, na co to dá. No myslím si, že důvod k oslavám by se určitě našel. Povedlo se mi zajet páté místo! Přede mě se ještě vlezl závodník z Německa, který se ale kvůli národnosti do výsledků MČR samozřejmě nemůže počítat, a tak jsem nakonec v rámci republiky dojel na krásném čtvrtém místě.

Ze závodu jsem odjížděl s dobrou náladou a byl jsem na sebe pyšný hlavně proto, že jsem se dokázal držet za naší DH špičkou. Jelikož střídám asi 4 disciplíny, je opravdu náročné v každé z nich zajíždět dobré výsledky. V sjezdu toho mám ještě hodně, co dohánět, ale očividně to není na špatné cestě.