Začíná další den. Jeden z posledních dnů, kdy se můžu vzbudit sám až chci. Bez budíku, na pohodu. Hotelová snídaně je taky zatím v pohodě, není zde přetlak lidí co musí být všichni ve stejný čas na startovní čáře. Po dokončení ranního rituálu je program jasný. Zbývají dodělat poslední tři kola před tím, než přijede auto s druhou polovinou týmu z letiště. Přílet do Malagy mají kolem poledne a pak je to ještě dvě hodiny autem, takže času je relativně dostatek a není potřeba šroubovat ve stresu a rychlosti. Markýza, stín, rádio, španělská Fanta, která prostě chutná jinak než u nás a jde se na to. Co vše mě konkrétně čeká na kolech udělat, jsem popsal už minule. Závodní kola mám hotová krátce po obědě a už zbývá jen rezerva. Uklízím tedy v autě bedny s jídlem a ostatním materiálem. Před autem pod markýzou rozdělávám židličky a stůl pro kluky, aby si měli kam sednout až přijedou. Zkrátka kompletní zázemí, hlavně aby byl kávovar ready.
Kluci přijíždí nakonec až kolem podvečera, zdrželi se na letišti při problémech s vydáním auta a pak si hlavně protáhli oběd na pláži Malagy. Není se čemu divit, počasí a i uvolněnost společnosti je prostě dost v kontrastu co tou dobou bylo u nás doma. Po příjezdu si tedy rozebírají své tašky s oblečením a jdou na hodinku protočit nohy a zkontrolovat si kola. Po návratu nás všechny čeká první kolo antigeního testování. Po úspěšném splnění dostává každý na ruku hned dva náramky (jeden označuje negativní test, druhý rozlišuje závodníky a personál) ty umožňují vstup do jinak zakázaných zón, které jsou jednoduše všude. Pak už následuje jen večerě a společná porada na další dny. Zítra je poslední volný den, musí se postavit týmový stan v paddocku, dochystat zbytek věcí atd.
Další den, další snídaně. Závodníci klasicky vyspávají co to jde. Ostatní už jsou vzhůru a chystají další věci. Já ze strategických důvodů kvůli horku jsem se rozhodl si ve vaně oholit hlavu, na tomhle účesu nejde nic pokazit a po dlouhé době si zase připadám jak při odvodu na vojnu. Shození půlkila vlasů má ale okamžitý chladící efekt, nehledě na to, že hned po snídani za mnou přijde i Tomáš, že chce taky ostříhat. Není problém, tahy mám už v ruce a u auta zapojujeme i kompresor na vyfoukání hlavy. Je to dost sranda a taky to ukazuje, že být mechanikem není jen o opravování kol. Žijete prostě "rodinným" životem a během dne řešíte všechny běžné potřeby každodenního života. Pokračujeme dál . Vyzvednutí a prezentace u organizátora, nafasování polepů na auta, díky kterým se dostaneme do zázemí a na bufety. Vybalení motorky z velkého auta, umytí a naleštění všech aut před polepením. Rychle nachystat klukům kola, přichytit hezky startovní čísla s čipem na řidítka. Masér mezitím už chystá bidony s iontákem a vodou pro každého a rovnou je dává do košíků na kola. Venku je tou dobou už minimálně 30 stupňů. Závodníci tedy jen přijdou, doladí si detaily. Překontrolují tlaky v pneumatikách, Marek Rauchfuss se nasoukává do hrudního držáku pro GoPro a pak už všichni odjíždí na projetí zítřejšího prologu. Kola a závodníci jsou pryč, nastává čas úklidu, vaření a chystání obědu.
Po nějakých dvou a půl hodinách jsou všichni z vyjížďky zpátky. Sprcha, oběd, pokec. Kluci tak mají možnost i postupně hlásit co funguje, co ne, kde bude potřeba ještě pár změn. Zalepení roztržené podrážky treter. Přehození řídítek, úprava posedu a hlavně výměna skoro všech gum a nalití nového tmelu, který stihl dorazit jen týden před odjezdem. Na závod tedy kluci vesměs volí šířku 2.3 + cca 100ml tmelu do každého kola. Na pár předních kol dávám měkčí směs gum se 120Tpi jinak je vše na 6OTpi. Je zde hodně kamenů, trní a ostrých skalek. Lepší vsadit na jistotu s tvrdší směsí. Kola jsou samozřejmě zaprášená a špinavá. Takže zase mytí, to tvoří asi tak 70% veškeré práce mechanika. Pořád něco umývám a čistím. MTB tým to nemá ke špíně daleko. Kluci už jdou pak jen odpočívat a na masáž. Být závodníkem je sice náročné, ale z určitého pohledu taky dost pohoda.
Večer jsem už tak unavený po celém dnu práce, že místo odjezdu s autem do paddocku a postavením stanů pro zítřejší závodní den si raději ordinuji postel. Doženu vše zítra ráno a dopoledne. Startuje se po dvojicích a na nás čeká start až po 15 hodině, takže nějaká časová rezerva tam ještě je. Může se to zdát jednoduché, ale připravit auto na jízdu znamená zase všechny roztahané věci v autě vrátit na svá místa, zakurtovat a zajistit, aby se nerozbila transportem. Průjezd městem je klasická španělská kličkovaná provozem a úzkými uličkami. Rozbalit a postavit celý stan, zajistit proti "odletu" závažím atd. je pro jednoho taky hromada práce. Minuty za den mi tedy utíkají docela rychle, stejně tak jako energie, protože jste zkrátka celý den na nohách a židle na sednutí je jen pro závodníky...Ještě nachystat 4 páry rezerv, zkontrolovat batoh s náhradními díly a nářadím na depo, které je pod sjezdem na 17kilometru a připravit do auta se kterým tam jedem.
Konečně start! Kluci se rozjeli na kolech cestou z hotelu do paddocku, který byl cca 8km daleko, zbytek si ještě dojeli ve stanu na válcích. Masér Jerguš Kysel nachystal zase všechny bidony, ionťáky, vodu. Ostatní výživu už si nabrali závodníci sami podle aktuální chutě a pocitu. Fotograf Miloš Lubas vyrazil na trať a nafotil krásné fotky. Kluci nakonec dojeli na 7 a 11 místě v zatím nejsilněji obsazeném etapáku v historii XCM, takže i manažer Radim Kořínek je spokojený. Následuje klasický rituál, umýt kola, zkontrolovat gumy, brzdy, řazení a tlumiče. Naleštit, seřídit, namazat. Zabalit a nachystat na odjezd. Zítřejší etapa startuje už v 10:00 z hodinu vzdálené přehrady. Logistická hra začíná...
Pokračování příště....
