Nákupní košík

V košíku nemáte žádné zboží.

Salsa - Óda na troud

FOTO: HANSI JOHNSON
TEXT:MIKE REIMER
PŘÍBĚH OD MIKA REIMERA, KTERÝ NÁS ZAUJAL. PŘEČÍST A PROHLÉDNOUT SI HO ZDE MŮŽETE I VY.

Často říkám svému synovi a svým synovcům, že není nic lepšího, než najít životní vášeň. Myslím, že jsem měl v tomto ohledu štěstí.

Vyrostl jsem v Korei, vždy jsem miloval pohyb na čerstvém vzduchu. Hrával jsem si v borovém lese kolem našeho domu i v sousedních kopcích. Procházel jsem se majestátními horami Soraku na západním pobřeží. Venkov se pro mě stal vášní v mnoha ohledech, aniž bych si to vůbec uvědomil. Celou dobu to bylo ukryté někde uvnitř a čekalo na svou příležitost.

Narodil jsem se v roce 1965 v Soulu a mnoho z toho, co nyní považujeme za outdoorové aktivity, jako je lov, rybaření, turistika a cyklistika, v Korei zprvu vůbec neexistovalo. Můj dědeček mě však seznámil s rybolovem a během léta jsme několikrát vypluli na jeho malém hliníkovém člunu na jezero. Vždy to bylo velké dobrodružství.

Jako mladý chlapec jsme s přáteli objevili jízdu na kole. Někdy jsme vyrazili mnohem dál, než kdy naši rodiče věděli.

Na střední škole jsem absolvoval své první opravdové túry na kole. Byly vedeny našim učitelem a vedly po úzkých dvouproudých venkovských silnicích, kde kolem vás každou chvíli proletěl obrovské autobus. Se slzami tekoucími z očí a čepicí otočenou kšiltem dozadu jsme letěli s větrem o závod. Byla to opravdu velká dobrodružství v době a místech, které už neexistují.

Když jsem se po střední škole přestěhoval do USA, bylo to něco zcela jiného. Musel jsem začít nový život v nové zemi, která byla v mnoha ohledech odlišná a pro mě docela zvláštní. Když se po 30 letech podívám zpět tak vidím, jak mě kolo znovu uchvátilo a jak jsem si kolem něj vytvořil identitu, přátelství a nakonec i svou kariéru.

Kolo se stalo jednou z mých vášní. Kolo je pro mě požehnáním. Umožňuje nám znovu prožít naše mládí. Svým způsobem vymaže čas a vrátí nás zpět do dětství. Nabízí útěk, duševně i fyzicky. Stali jsme se snílky na dvou kolech.

A stejné je to s muškařením. Když stojím v řece a čekám na správný záběr. Řeka a vítr jsou hudba, kterou slyším i cítím. Čas plyne a hodiny vypadají jako minuty. Když vše vyjde, tak držím v ruce krásné, divoké, živé stvoření, sejmu z něj háček a vrátím ho zpět do jeho vodního světa.

Muškaření se stalo mojí poslední vášní a nabízí mi celoživotní možnost učení bez šance na její zvládnutí.

Přihlášení