Nákupní košík

V košíku nemáte žádné zboží.

M. Myšík - EWS #3 Finale Ligure – slibný začátek, brzký konec

Zatímco ostatní závodníci si užívali ježdění na italské riviéře, nebo trackwalkovali, já jsem vsadil na odpočinek a ledování malíčku, se kterým jsem již druhý týden dost bojoval. Otok stále nechtěl splasknout, a tak jsem se snažil mu alespoň odlehčit během týdne.
Ve středu jsem však neodolal a s českou bandou jsme si užili parádní den shuttlování. To byla pecka. Program ve Finale byl trošku jiný než v Pietře, protože se nejel závod e-biku. V pátek trénink, v sobotu závod. Přičemž v tréninku byl povolený shuttle, což bylo fajn.

TRAINING DAY

V pátek dopoledne vyrážíme na kopec. Shuttlujeme vlastní dodávkou, kterou nám půjčil Vojta Moudrý. Jelikož se ve Finale jel i závod Riders Trophy, tak jsme měli trošku přehozený trénink a RZ jsme jeli v pořadí 3, 4, 1, 2. Po čtvrtečním deštíku jsou traily docela vlhké, zejména stage 3 Black & White je opravdu exkluzivní a jsem asi jeden z mála komu se to líbí. Trialoviny ala traily na kterých často trénuji a hodně zavřené switchbacky. Škoda, že tuto RZ zkrátili o šlapavou vložku v horních části, protože to by nahrálo do karet ještě víc.
Čtvrtá stage byla klasická Briga, takže nahoře ratata na vrata po kamenech a dole XC s trialem, další moje oblíbená. V tréninku jsem se téhle RZ věnoval hodně, protože výjezdy v druhé polovině mohly rozhodovat…

Pak jsme si dali rychlý snack a jeli na první RZ. Na drop offu nás přivítal mohutný déšť s kroupami… Z drop offu, to na start bylo nějakých 20 minut po svých ještě, tak jsme dobrou půl hodinu v autě čekali, než to přestane. Stage 1 byla známá Cacciatore, přičemž startovala už z Rollercoasteru. Dobrá sbíječka na začátek. Když jsme jeli shuttlem na poslední tréninkovou stage Ca Bianca, spustil se další déšť. CA Bianca za mokra byla fakt exkluzivní. Totální bahnokros od shora až dolů… Po tréninku přišla na řadu tradiční předzávodní rutina. Mechanikování, přezouvání plášťů, najíždění, protahování atd… Naštěstí nám alespoň Tydli s jeho Markét, kteří přijeli kouknout do Finale na EWS připravili luxusní večeři, což nám dost pomohlo.

RACEDAY

Dlouhý den před námi. Další sedmihodinové EWS, které má přes 60 km a 1800 výškových metrů. Číža vstává za tmy před 6 hodinou ranní, protože startuje už v 7.30. Já startuji nějak před devátou a vyrážím směr Calice Ligure, odkud přes vesnici EZE stoupáme serpentýnami až na start první RZ. Transfer, který zabral zhruba 1h40m, přičemž limit byl 2 hodiny.

První stage Cacciatore = osmiminutový sjezd s nekonečným množství zatáček… Nic, v čem bych si liboval. Hned po startu jsem zjistil, že mám utaženou helmu až moc, tak jsem si jí pro změnu v rztě povolil, tak že mi na hlavě byla volná, ale nic, co by mě nějak omezovalo. V druhé polovině už mi odešly ruce, ale nějak jsem to zdrncal až do cíle, ale pocit jsem z toho neměl bůh ví jak dobrej. Nakonec v této stagi 50. místo, realtivně malá ztráta, takže pohoda, protože první RZ mám nejslabší a v Pietře jsem byl po jedničce dokonce až 61.
Druhou stage, Cà Bianca jsem napálil už od samého začátku, abych zbytečně nejel moc na jistotu. Zhruba v polovině jsem si v plné rychlosti štrejchnul řídítkem o nějakou větev nebo kolík lemující trať, a to mě odhodilo do ohořelých borovic takovým způsobem, že jsem z nich dostával další 3 minuty. Když jsem z nich vytáhl kolo, zjistil jsem, že mám roztrženou ruku, a hlavně okamžitě mi otekla. Jo, trefil jsem to přesně krajem pravé ruky, malíčkem, se kterým jsem bojoval už od Špičáku. Bohužel tato chvilka nepozornosti pro mě byla konečná, protože jsem už opravdu nemohl držet řídítko vůbec.

Mrzelo mě to hodně, do Finale přijelo dost kámošů zafandit a i po 50. místě v jedničce jsem cítil velkou šance být zase okolo třicítky, protože ty stage, které mi seděly nejvíc byly až na konci dne… Hold Finale mi prostě nepřeje, to už je několikátý závod tady, kdy jsem měl nějaký pád nebo technické problémy. Večer jsme alespoň oslavili s českou bandou druhé místo kluků v kategorii Riders Trophy, kde můj teammate Vanik, Frenk a Ráďa Kulha to dotáhli velmi zdárně! Velká gratulace Sehnymu, který to narval do TOP 30!!! Myslím si, že letošní nabitá konkurence v ČR nás všechny dost posunula na tyhle velký závody jako EWS je.
V celkovém hodnocení EWS Global rankingu jsem to dostáhl i s tímto DNF na 34. místo, což mě hodně těší, ale mohlo to být mnohem lepší… 

Tak Ciao Finale, byl to super trip!

… V úterý, po návratu do ČR, jsem zavítal k Dr. Kebrlemu, který mi diagnostikoval přetržené vazy a 6 týdnů musím mít malíček přivázaný k prsteníčku… Tak užívejte offseason!

Foto: Jakub Janecký, Ondřej Grund, Matěj Mervínský

Přihlášení