Last Kraličák

Poslední letošní Enduroserie na Kraličáku. Jak se vedlo našim opěvovaným borcům? Přečti si jejich dojmy.

Máme za sebou královský závod České Enduroserie a musím říct, že mě závod opravdu bavil. I když tratě byly namotané jako obvykle, měly neskutečnou flow a jízda fakt odsejpala.

Na Kraličák jsme přijeli už ve čtvrtek, nekonečnou cestou přes semafory, a ubytovali se. Ráno ještě před tréninkem jsme dostali nápad jít na houby… Top předtréninková příprava, která krásně vyčistí hlavu… Doporučuji. Našli jsme plný pytel hřibů a celý víkend vyvařovali… Jídelníček byl opravdu za 1.

Přišel Race Day, vypadalo to, že každou chvíli začne pršet, ale nakonec počasí vydrželo v topu. Bylo pod mrakem, takže výhled na trať byl nejlepší. Na první RZ jsem vletěl na 120 % a přišel první trest… Spadlý řetěz na začátku RZ mezi vodítkem a převodníkem. Moc jsem tomu sám nevěřil, ale v polovině RZ mi zpět naskočil. Bylo to štěstí v neštěstí… Věděl jsem, že si už další takové komplikace nemůžu dovolit. Vzhledem k tomu, že RZ byly krátké, každá taková chyba znamená cenný časový rozdíl. Na dalších RZ jsem jel docela hranu, někdy ne tak čistou, jak bych si přál, ale pořád to celkem jelo :) Přišlo pár close callů, ale všechny se mi podařilo zachránit…

Jelikož fungovala i live časomíra, viděl jsem, jak jsem na tom… Věděl jsem, že když se budu chtít podívat odpoledne na bednu, na 2 posledních tratích se nebudu moct flákat… Dojel jsem, kouknul na výsledky a zjistil, že to klapne na 3. místo! Jsem rád, že i když toho v poslední době nemám tolik naježděno, Králičák mi celkem sedl.

Díky a vidíme se přespříští víkend na Blinduru.

Nerad používám slovo „poslední“, ale po upřesnění na poslední letošní Endurosérii mi to snad prominete. Ono už tady totiž párkrát slovo poslední padlo, akorát pak třeba praskaj rámy, že jo :). Naplánování enduro zavíračky na Kraličák mě celkem překvapilo. Hlavně teda kvůli počasí, který tu bývá i v létě dost přísný. Letos se nám naštěstí deště vyhnuly a byl z toho parádní závodní víkend. Ale zase klid jo, abyste si nemysleli, že to tak přechválím. Člověk si tady krásně uvědomí, že to kolo má vlastně něco jako pedály a dá se na něm šlapat i do kopce místo lana. Co víc si přece přát než nejmilejší obsluhu lanovky a hodinovou frontu na každou jízdu. Hlavně na stage, co mají dvě minuty.

Kraličák tradičně spadá do kategorie moravské série, takže jsem dojížděl z domů. V rámci maximálního požitku z řízení jsem si užíval denně asi hodinu na semaforech, na kterou navázala zaslíbená fronta u lanovky. Sjezdových motohodin tak nebylo mnoho, ale samotný stage mě nakonec bavily. V průběhu tréninků traily pomalu vysychaly, takže se dalo zrychlovat. Tréninky pro mě byly nezvykle loose a měl jsem nespočet chvil, kdy jsem skoro letěl. Jednou se mi to vlastně i dost nehezky podařilo, takže jsem si nahulil rameno a nohu. Nic hroznýho, ale na náladě to nepřidá.

Do závodu jsem měl jasnej cíl – držet čistou stopu a hlavně nedělat chyby jak v tréninku. Poprvé jsem měl před startem trochu divnej pocit, že mi fakt hrozí nějakej
crash. Základ pro dobrej race je nepokazit první stage, což se mi naštěstí podařilo. Tentokrát fungoval i live timing, ale asi jsem si už odvykl průběžně sledovat výsledky,
takže jsem jel na pocit. Dvojka mi vyšla asi nejlíp ze všech. Možná taky proto, že mě fakt bavila. Zbytek RZ jsem se držel okolo TOP5 a až na jeden brutální doraz na RZ4
všechno šlapalo podle představ. Žádný horký chvilky ani větší chyby mě nepotkaly.
Stabilní výsledky v jednotlivých erzetách mě odměnily 5. místem v Elitě i celkově! Za mě to bylo důstojný zakončení sezony, takže se můžu zaslouženě odměnit pořádným shredem v offseasonu, než to zas zasype sněhem. 

Tak zas za rok mezi páskami! Nazdar

Final round České endurosérie 2026! Kraličák je místo kam se vždycky i přes tu cestu - která je od nás jenom asi o půl hodiny kratší než by bylo doletět až na měsíc- vždycky rád vracím.
Už docela tradičně závody začaly ve čtvrtek večer doražením na ubytko. A když už jsme se nějak zabydleli, koukli jsme do map, kam se letos pojede. Ty nám ukázaly docela
podstatnou změnu: že se vůbec nepojede jinam než na kopec Kraličák jako takový a že se jedna z erzet dokonce pojede dvakrát. I když se minulé roky jezdilo i na kopec vedle, odkud
vedly docela dlouhé erzety, kde se závod většinou rozhodoval, tak mi to úplně nevadilo. Ty erzety v bikeparku jsem měl prostě vždycky radši.
Když se všechno sečetlo, dalo to dohromady 7 hezkých, jezdivých, ale hodně krátkých erzet. A potom v race tempu už na mě byly asi trochu moc rychlé na to, že mají spíš užší charakter.

V pátek ráno, když jsme začali trénovat, nebyly podmínky určitě nejjednodušší. Hlína sice měla hodně blízko k ideálu a dalo se jet i dost rychle, ale kořeny byly pořád dost naslizlé,
takže si člověk musel dávat pozor, aby ho nějaký nevytrestal. Přes poledne to ale poměrně vyschlo, takže odpoledne už to bylo lepší a v sobotu se skoro až prášilo. Všechno šlapalo,
nic jsem nezničil a ježdění mě bavilo. Jediné co, tak byly fronty u lanovky asi na 45 minut, to se nám fakt čekat nechtělo, takže jsme podstatnou část šlapali po svých. Večer už jsme se
jen připravovali a já si na zadní kolo obul nový Judge, protože ten, co jsem tam měl předtím, už měl něco za sebou a nebyl moc fresh.

Nedělní závod odstartoval po půl jedenácté a já jsem měl takové nastavení , že nebudu moc riskovat. V sezóně jsem totiž moc závodů neodjel, takže jsem nemohl konkurovat na
předních příčkách celkového pořadí. Jel jsem spíš opatrněji, abych dojel, i když jsem tak nějak tušil, že na to na těhle krátkých a downhillových erzetách, nebude ta nejlepší taktika.
(Ale musím říct, že kluci fakt letěli a nevím, jestli by to bez té opatrnosti udělalo nějakou velkou změnu.) To se mi v cíli i docela potvrdilo – stačilo to na 4. místo v U19 a 12. místo
celkově. A jako příjemný bonus vítězství v týmové soutěži s Kubou a Adamem.

Velké díky všem za podporu, vidíme se na dalších závodech!