Dva závody a jeden pohřeb

Prázdniny končí! Léto? To ještě nekončí! Drahý dovolený u all inclusive barů? Končí! Závody se opět roztáčí! Na rozdvojený závodní víkend vyrazili osamocení vlci Šimon a Adam. Zatímco Šimon si pochutnal na klasickém  Špičákovském ČESu, Adam zvolil trochu náročnější stopu a vydal se za hranice nemožného na svůj vůbec poslední, pardon první EDR závod. Jejich pocity? Opět fresh černé na bílém vymačkané složitější recepturou než se dělá dětský olej z batolat! Ale máte to tady. Hleďte na to.

Enduro série Špičák 2026! Zase zpátky doma mezi páskami. Špičák je jedno z míst, kde snad vždycky, když se závodí, nemůže být normální počasí. Většinou jsme tu ale byli zvyklí na déšť, bahno a s tím spojené i hodně technické ježdění. Letos ale přišla velká změna, úplný opak předchozích let. Asi jako všude bylo totální sucho a vedro. Takové, že jsem to tu snad ještě neviděl. Prachu bylo tolik, že nějaké vláčky nebo i jenom ježdění ve dvou za sebou vůbec nedávalo smysl, protože člověk neviděl vůbec nic. I přesto to ale bylo fakt hezké ježdění na z většiny úplně fresh nových erzetách, na což jsem moc ze závodění na světových pohárech nebyl zvyklý.

Tím, jak bylo hodně částí nových a bylo sucho, byly ty erzety i opravdu rychlé, náročné a hodně se vyjížděly. To jsou bohužel asi podmínky, které mi ne zas tak moc sedí, upřímně se na tom asi moc bojím.

Nicméně tréninky probíhaly bez větších komplikací. Pátek jsem pořád bral trochu s rezervou, protože jsme ve středu přiletěli po 3 týdnech z Kanady a jet lag byl trochu cítit. Sobota už byla lepší, kolo šlapalo a já se cítil ready na závod. V neděli jsme odstartovali do mé vlastně i první klasické enduro série letos. Jak už je to tu asi tradice, po chvíli v závodě začalo pršet. Mně to ale úplně nevadilo a spíš jsem si přál, aby si ten prach trochu sednul. Pršelo ale bohužel jenom chvíli a to s tím extrémním suchem neudělalo skoro nic.

Já se na všech erzetách cítil dobře, všechno bylo plynulé, akorát jsem už od začátku tušil, že jedu asi moc opatrně, ale nedokázal jsem se pushnout víc. Na časy jsem se nekoukal, bavilo mě to, za mě určitě nejhezčí ježdění z celého víkendu, a doufal jsem, že třeba ta plynulost dá nějaký slušný čas.

Tahle celá opatrná jízda mi nakonec v cíli hodila 4. místo v U19 / 7. celkově. Není to úplně to, co bych chtěl, ale jsem rád, že jsem to přežil bez pádu, a teď už příprava na MČR na Morávce.

Díky všem za podporu!

Konečně první svěťák! Anebo vlastně poslední? Doufal jsem, že svěťákovej report budu psát dřív než po poslední zastávce, ale škola nebo trochu nucená pauza kvůli rozsekanýmu kolu to holt dřív nedovolila. Možná právě o to víc jsem si celejtrip do Francie na poslední letošní svěťák tak užil. Ve hře byl samozřejmě i Špičák, ale ten i přes moji oblibu na velký závody prostě nemá. Stačilo pár telefonátů s klukama a bylo rozhodnuto. Odjezd už 8. srpna, 2 dny shredu v „evropským Whistleru“ a přesun na místo činu, kde nás čekaly 4 dny pekla. Pro mě taky první zkušenost se závoděním bez ubytka a spaním v autě – nebo spíš ve stanu na autě.

Cesta do Morillonu není úplně krátká, ale dala se stihnout za cca 12h, takže jsme mohli rovnou druhej den vyrazit na warm up ježdění do zmíněného EU Whistleru (Chatel, Morzine, atd.). Tyhle dva dny nám pomohly chytit trochu speed, naskákat nějaký skoky a celkově se dát po delší cestě do kupy. Bohužel se to neobešlo bez zničených komponentů. První se ozvala vidlice a totálně vytekla, takže mě před závodem čekal servis. Nakonec jsme si nechali dva volný dny po bikeparku na mechošení a trackwalky. Procházení tratí padlo na první den, ale nakonec jsme z 8 RZ prošli jen dvě, protože Morillon není Morávka… Aspoň mi zbyl čas na žebrání gufer a bushingu ve stánku Fox, protože jsem určitě factoryrider, že jo :). Stačilo už jen přezout na fresh gumy, poladit výplety a mohlo se na tréninky.

Jak už jsem psal, čekaly nás 4 dny ježdění – konkrétně 2 na trénink a 2 na race. Závodilo se na 8 RZ, ale první den se trénovalo jen na třech, protože jedna stage byla součástí poslední dlouhý stage 8 z druhého dne. Tréninky se naštěstí obešly bez pádů a větších problémů, teda kromě přidřenýho tlumiče (znovu posílám poděkování do Foxu).

Do závodu jsme šli všichni už lehce unavený, protože na rozdíl od Enduroserie se tady musí vše i v tréninku jezdit tak, jak v závodě. Tratě byly extrémně suchý a prašný, takže se fakt letělo a nebyl prostor na zaváhání. Otevřela to rovnou stage 1, kde se šlo hned do sprintu po rovině. Tuhle stage jsme si ale naštěstí prošli, takže se mi jela dobře a dojel jsem ji 35. Dvojka byla o dost delší a samozřejmě na ní taky nechybělo šlapání. Navíc mě v tréninku párkrát málem vysadila. Umístil jsem se zde 36. Třetí stage mi tolik nevyšla, protože se mi občas nepodařila trefit stopa a to v součtu pár vteřin vzalo. Čtyřka na tom byla dost podobně – něco šlo, ale místy jsem to radši držel v klidu, protože to na prachu dost klouzalo. Po prvním závodním dni jsem se držel na 38. místě, což je po téměř měsíční pauze bez endura úspěch!

Druhej závodní den byl podstatně náročnější než ten první. Kvůli možnosti bouřky nás odstartovali dřív a změnili jeden transfer. První stage dne (RZ 5) byla hrabanka postupně přecházející do totálního downhillu. Jebnul mi na ní drát v kole, ale jinak to šlo. Rovnou následoval dost těsnej transfer na šestku. Ta se mi líbila asi nejvíc z celýho závodu a celkem se mi podařila. Stage 7 byla pro všechny trochu strašák kvůli brutálnímu šlapání v kombinaci se steeps. Samotná stage 8 (i transfer na ni) byly fyzicky nejnáročnější z celýho závodu. Erzeta měla skoro kilometr převýšení a bez mála 10min v sedle. Únava se všem do jízdy dost promítla, ale mně se i přes několik chyb podařilo obhájit 41. místo v elitě!Za mě super výsledek na „rozkoukání“ po měsíci volna a asi jen pěti vyjížďkách na novým kole. Celejtrip bych si dal nejradši znovu, takže s váma borci počítám i na příští rok. DÍKY! 

PS:

Zrovna mě u konce psaní přerušila zpráva o zrušení EDR série pod UCI, takže jsem měl možnost jet vlastně poslední závod pod tímhle organizátorem. Už delší dobu kolujou debaty o tom, že se enduro musí znovuzrodit, tak asi konečně nadešel ten správnej čas. Enduro teď bylo trochu v útlumu a šlo oproti XC a DH dost stranou. Byla by ale fakt škoda o něco takovýho přijít, tak snad naše milovaný enduro čekají lepší zítřky.