Zdá se vám to jako anexe Polska? Další vojenská operace? Slováci nám taky ukradli Tatry, tak co! Půjčíme si Polský kopce, prej jsou ok a Bober už dávno negryže. Chyba lávky bratři. Všude vládne mír. Jen teda ten klid no. O tom se moc nedá mluvit, když se sype matroš za tisíce střemhlav kopcem. Na netradiční zastávku ČES jsme samo vyrazili taky a jak bylo? Fajne!
NE TEN KALOUSEK - KUBA POINTS OF VIEW
Cześć,
hlásí se specializované centrum pro práci se sbíječkou Czarna Gora. Podmínky pro přežití: benchovat průměrný auto, dřepovat s kamionem na zádech a vydržet onanování po dobu 6h v kuse. Ne teď vážně, tenhle závod s klidem přebírá první místo v žebříčku nejnáročnější Enduroserie.Tentokrát to byl fakt metal ve všech směrech. Rekordní teploty v kombinaci se sedmi měřenými úseky stály za to. Po letech jsem taky pocítil, co to znamená mít popravený ruce v půlce stage. Tady prostě netrpělo jen kolo, ale i tělo.
I přes to, že jsem v Polsku skoro místní, tak pro mě byl závod premiéra. Czarnou ale poměrně dobře znám, takže jsem věděl do čeho jdu. Na páteční tréninky jsem dorazil asi ve dvanáct a už kolem třetí mi to stačilo. Všichni se na kole cítili tak nějak zvláštně, protože na 35 °C tady holt nejsme ready. Sobotní tréninky vypadaly obdobně, jen už s trochu vypoužívaným tělem. Kolo ale na rozdíl ode mě fungovalo jak nový. Žádný defekty ani rozbitý komponenty.
Kvůli nižší účasti jsme do závodu odstartovali už v rovných deset hodin. Závod začal klasicky lanem na první RZ bez warmupu. My sice zahřátý nebyli, ale právě na neděli přišel teplotní peak, takže zima rozhodně nebyla. Jak už tady mnohokrát padlo, v Polsku se s tím fakt nemažou a první stage toho byla důkazem. Taktika klidnej rozjezd moc nevyšla, protože hned na prvních pár metrech přišlo několik nepříjemných záseků. Stačilo si důrazně zopakovat: „UKLIDNI SE KURVA“, a najednou to šlo líp. Zbytek stage už byl relativně plynulej. Pocit? Hroznej! A výsledek? První celkově. Tohle mě dost překvapilo a zároveň potvrdilo, že tady se nějakým pocitem z jízdy člověk řídit nemůže. Na dvojku se šlapalo po svých a samotná stage mi tolik nesedla. RZ 3 byla o něco lepší a podle průběžných výsledků jsme se s Adamem přetahovali o první místo. Kratší čtyřka mi zázračně sedla a padl další stagewin. Pětka měla pár zajímavých gapů a byla hodně na ruce. Následovaly dvě poslední RZ.
Osudová šestka
Tahle RZ byla sice dlouhá, ale zároveň mě bavila asi nejvíc, protože se na ní dalo i chvilku odpočinout a nebyla to jen brutální destrukce. Hezky jsem to rozjel v prvním lesíku a v největší highspeed sekci mi něco ukradlo kolo. Většinou při pádech vím, jak k tomu došlo a mám aspoň zlomek času na nějakou reakci. Tady to bylo tak rychlý a nečekaný, že ani nevím co se pořádně stalo. Jedinou možnou verzí je asi to, že jsem si trochu víc nadskočil bouli, do který bohužel trčel dost silnej kořen. Ten mi vzal pedál a pak už to byl průser. Já letěl mezi stromy na rameno (který lehce vyjelo z kloubu) a kolo přímo do stromu. Celkem otřesenej jsem se začal sbírat a hned rovnat řídítka o strom, abych mohl pokračovat dál. Po chvíli už mi bohužel bylo jasný, že to do cíle nedojedu… Nejen já, ale hlavně kolo dostalo takovou ránu o strom, že jsme to museli zabalit. Zpětně jsem vlastně rád, že mě to hodilo mezi stromy, a ne přímo do nich jako kolo. Rozjetý to bylo hezky, ale i tohle k závodění patří. Na druhou stranu mě fakt štve, že by k tomu vůbec nemuselo dojít, kdyby stavitelé bikeparku trochu přemýšleli a nenechali do trailu čumět 30 cm kořen. Stačilo ho prostě jen uříznout o kousek dál a nic by se nestalo. Teď si dám od kola pár dní pauzu a až budu mít cestu kolem, tak kořen vlastnoručně odstraním. Stay safe a vidíme se soon.
MAXIMUM ADAM FÍLINGS
🔥 Český pohár v Enduru – Czarna Góra 🇵🇱
Poslední červnový víkend nás čekal další závod Českého poháru v enduru, tentokrát v polské Czarné Góře.
Do Polska jsem dorazil už v pátek ráno a už dopředu bylo jasné, že nás čeká extrémně horký víkend. Předpověď nelhala – teploty atakovaly 40 °C a podmínky byly opravdu náročné. Překvapilo mě ale, že tratě nebyly ani přes vedro úplně vyschlé, takže měly pořád docela dobrý grip.
Na Czarné Góře jsem závodil poprvé. Věděl jsem, že tratě budou rozbité a to se potvrdilo. Kolo dostávalo opravdu pořádně zabrat. O to větší radost mám z toho, že Nukeproof Mega fungoval celý víkend naprosto bezchybně. Stejně tak komponenty od WTB – pláště vydržely neskutečnou nálož a podržely mě v každé situaci. 👊
Páteční trénink se bohužel neobešel bez pádu, takže jsem si odnesl pár odřenin. V kombinaci s tropickým počasím to nebylo nic příjemného, ale naštěstí to nebylo nic vážného a mohl jsem bez problémů nastoupit do závodu.
Samotný závod byl hlavně soubojem s vedrem. V takových podmínkách jsem ještě nikdy nezávodil. Snažil jsem se dodržovat pitný režim, průběžně doplňovat energii a využívat každý potůček po cestě nahoru, abych se trochu ochladil.
Prvních pět erzet se mi povedlo jet přesně podle představ – konzistentně a bez větších chyb. Na šesté erzetě ale přišel pád, který mě stál cenné sekundy. Do sedmé jsem už nastupoval trochu rozhozený a nepodařilo se mi ztrátu stáhnout tak, jak bych chtěl.
I přesto se mi podařilo celkově zvítězit, čehož si opravdu moc vážím! 🏆 Je to moje třetí vítězství v řadě v České Enduro sérii, takže forma jde správným směrem.
Teď už je ale čas přepnout na další velkou výzvu – Světový pohár v La Thuile. Věřím, že technickou smůlu jsem si vybral v Leogangu a teď už bude všechno klapat.
Díky všem, kdo mi fandí, a obrovské díky partnerům za podporu! Srdíčko to all.
