Taaaak už je to zase tady. Pro letošní sezonu jsme přikoupili o jednu ovečku víc a to znamená, že si letos fakt vykoukáte oči! Jak na trati, tak i na blogu. Nebudem to zbytečně rozmazávat, čtení vás čeká víc než dost!
ADAM MAXA
První závod sezóny Enduro Challenge Morávka byl prvním ostrým testem po zimní pauze. A aby to nebyl čistě „obyčejný” test, pořadatelé připravili nový formát závodu, který zahrnoval noční rychlostní zkoušku, zkoušku s hromadným startem a power stage. Už před startem bylo jasné, že půjde o netradiční a dost nevyzpytatelný závod.
Na místo jsem dorazil už ve čtvrtek, pátek patřil tréninku a v sobotu samotnému závodu. Najížděni tratí probíhalo v týmovém duchu, tedy se spoluprací s kolegy, Kubou Kalouskem a Šimonem Lehkým. Společná příprava nám pomohla při hledání stop a celkově to podle mě přispělo k výkonům nás všech.
Trať byla spíše rychlá a velmi vyrovnaná, takže rozhodovaly detaily a minimální chyby. Hned na první RZ jsem udělal drobnou chybu v technické pasáži a zbytečně tak ztratil čas. Od té chvíle bylo jasné, že bude potřeba jet bez zaváhání a postupně lehkou ztrátu dohánět.
Klíčová pro mě byla delší čtvrtá RZ, kde se dalo nejvíce získat. Jel jsem ji naplno a podařilo se mi čas stáhnout. Následovala krátká Power Stage a také stage s hromadným startem, kterou jsme jeli spíše rozumně, protože šlo o čas, ne o pořadí v cíli.
Závěr patřil noční RZ, která byla pro všechny velkou neznámou. Měl jsem tři světla a díky najeté trati z tréninku jsem i za tmy trošku věděl, kde jsem. Ale i tak šlo o úplně jiný zážitek. Jízda ve tmě byla těžší na koncentraci, ale zároveň velmi zajímavá a přinesla nový zážitek a vlnu dopaminu.
Nakonec se mi podařilo zvítězit celkově, což je vždy skvělý vstup do sezóny. Velkou radost mám i z týmového výsledku, protože jsme se na pódiu sešli s Kubou Kalouskem a Šimonem Lehkým.
Celkově závod hodnotím za 1. Ukázal formu po zimě, ale také nedostatky, které je potřeba potrénovat.
Vidíme se na dalších závodech!
JAKUB KALOUSEK
„Hele, není to trochu divný závodit na enduru takhle brzo?“– „No já na to nejsem vůbec ready, vždycky začínáme až koncem května.“
Rovnou začnu s tímhle prvním dojmem, kterej jsem si zopakoval na první zastávce Enduroserie poměrně mnohokrát. Nejen že se jel závod už v dubnu, ale organizátoři vymysleli i nový formát. Nikdo moc nevěděl, co čekat, ani jak to celé bude probíhat. Powerstage bez baterky? Závod v sobotu?Bikrosováloktovačka v 10 lidech nebo erzeta po tmě? To rozhodně nezní jako tradiční závodní víkend, a proto jsem na to možná koukal trochu přes prsty. Na druhou stranu i já už mám na českých tratích něco odzávoděno a občas už to není tak zábavný jako před těma x lety, co jsem začal. No tak proč tomu nedat novej nádech, konečně přijde nějaká ZMĚNA!
Na Morávku jsem vyrazil už ve čtvrtek, abych to měl pěkně na pohodu. Kolo bylo připravený a já (snad) taky. Páteční tréninky jsme odjezdili v tradičním složení Lehký, Maxa, Kalousek. Morávka opět nezklamala a veškerý mraky se jí vyhnuly, takže třetí člen ve vláčku nic neviděl. Dali jsme klasicky vše zweimal a díky tomu už po třetí odpoledne nebylo co najíždět. Kolo šlapalo jak švýcary, takže stačilo jen namazat a vyrazit na sobotní start.
Závodní den pro mě od rána probíhal podle zajetýho režimu – snídaně, další snídaně a start. Ano, jste bystrý, nepatřím mezi lidi, co ráno nesnídají a pak odjedou závod na Brumíka a flašku vody. Zrovna na Morávce si to chce pohlídat i na kopci, protože se běžně stává, že se během celýho závodu nedostanete na občerstvovačku (což by pro mě byl konec). Poprvé jsem taky startoval s číslem 1, takže lehkejpressure tam byl, ale nenechal jsem se rozhodit.Vše jsme šlapali po svých, takže nebylo nutný se nějak zahřívat.
Obávaná první stage byla letos o něco mírnější, ale na warmuprozhodně dostatečně drsná. Jel jsem ji radši klidněji, ale i tak to bylo celkem loose. Pocitově bída, ale nakonec jsem ji vyhrál (chcana nebo co?). Dvojka měla od všeho něco, začínala destruktivním rockgardenem, přes sníh až do prachu (chcana pokračovala, byl jsem na ni první). Při transferu na třetí stage jsme sice málem netrefili start, ale samotnoustageuž naštěstí jo. Dojel jsem ji se ztrátou necelých 3s na Adama, což asi způsobilo pár blbě najetých zatáček ve spodní části.
Čtyřka zabolela. Několik sprintů po flowtrailu a do kopce umí celkem štípnout, ale aspoň se dala zakončit brutálním braapem v cílový klopence. Na Bikrosovou pětku jsme naštěstí šli s klidnou hlavou a jasně danou taktikou pořadí ve vláčku. Prostě žádný téčka. Bylo to zas něco jinýho letět race speed a jet pár metrů za něčím kolem. Následovala obědová pauza a asi 3 h času před powerstage. Díky číslu 1 jsem startoval jako poslední, takže fans udělali pořádnej kotel a nebylo ani potřeba motoru. Po powerstage jsme měli odjetých 6 RZ a časy byly extrémně vyrovnaný. Více méně bylo jasný, že rozhodne night stage. Moje číslo opět zařídilo start až o půl desátý, takže zatím zbyl čas poladit světla pomocí pásky na řídítka, helmu a vyrazit na test lap před startem. Na testovací jízdě se mi úspěšně podařilo rozjebat, takže ideálek.
Cíl byl hlavně výsledek nijak dramaticky nepokazit v poslední RZ (vzpomněl jsem si na Bruniho, jak vždycky zůstane sám na vrchu kopce s číslem 1). Celá stage se mi celkem povedla, jen jsem se v poslední zatáčce málem fest rozvěsil na kořenech. Tady jsem asi nějakou sekundu nechal, ale naštěstí bez pádu. Po nekonečným čekání na výsledky jsme obhájili naše startovací čísla, jen teda v trochu jiným pořadí. Já dojel na 2. místě celkově se ztrátou 4 s na Adama a Šimon o stejné 4 s ode mě. Za mě víc než úspěšná otvíračka závodní sezony 2026!
ŠIMON LEHKÝ
Když jsem poprvé viděl, co bude součástí tohoto nového formátu, byl jsem trochu skeptický a váhal jsem, jestli se mi vůbec chce jet. Přišlo mi, že to bude poměrně velký risk – závodit ve full speedu v deseti lidech nebo ve tmě s čelovkou. Na druhou stranu mě lákalo vyzkoušet, jak by to mohlo probíhat. Nakonec jsem si řekl „proč ne“ a bral jsem to jako dobrý start do nové sezóny.
Ve čtvrtek večer jsme dorazili na místo a v pátek ráno už začaly tréninky, jak to známe z klasických zastávek Enduro Série. Počasí bylo v podstatě ideální, žádné horko, sluníčko a povrch (až na část RZ 2, kde se jelo po sněhu) ideální. Tratě bych popsal jako klasickou Morávku – není to úplně to, co mi nejvíce sedí, ale celý víkend mě ježdění bavilo a byl to dobrý pocit být zase na trati mezi páskami. Tréninky probíhaly klidně, naštěstí bez pádů a technických problémů. Jen jsme se párkrát zastavili u aut, aby jsme doladili nastavení tlumičů a tlaky v gumách, aby vše šlapalo, jak má. Ještě jsem se rozhodoval, jestli v kolech nechám vložky jako jsem to jezdil minulý rok, nebo pojedu úplně bez, aby bylo kolo živější. Nakonec jsem nechal kompromis- v zadním kole vložka, v předním bez, v kombinaci s plášti Vigilante 2.5 a Judge 2.4. Po tréninku naštěstí nebyl potřeba žádný velký servis, kolo stačilo umýt, namazat, nafoukat a bylo ready. Pak už se jenom protáhnout a jít spát.
Sobota byla už trochu netradičně dnem závodu. Startovali jsme v 11:30 a jako první nás čekaly čtyři klasické RZ. U mě probíhaly hodně podobně – snažil jsem se najít flow, a nebyla to žádná velká čistota. Každou RZ jsem se ale cítil o trochu lépe, ale žádné top časy moc pocitově nečekal. Po zmiňované hromadné RZ 5, která probíhala až překvapivě v klidu, se nám s klukama podařilo zajet hezky čistou jízdu ve vláčku, jsme dole načetli čipy a já by i docela příjemně překvapený – vedl jsem v kategorii a za Kubou a Adamem jsem byl na 3. místě celkově.
Dopolední část závodu jsme objeli rychle, takže jsme měli hodně času před Power Stage. Z toho jsem nebyl moc nadšený, protože jsem dost vytuhnul a představa, že budu muset jet na max do kopce, mě netěšila . Nakonec to docela šlo a podařilo se mi zajet 3. místo celkově.
Po Power Stage jsem si začal připravovat světla na Night Stage. Vezl jsem silnou čelovku na hlavě a světlo na řídítkách. Ještě před startem jsme se byli projet na chvíli ve tmě, aby jsme si zvykli a zjistili, jestli vše funguje. Ve 21:20 byl start. Night Stage byla část, které jsem se bál asi nejvíc, ale podařilo se mi dát i docela čistou a plynulou jízdu a i jsem si říkal, že to byla vlastně zábava, fajn zkušenost a že bych si něco takového zajel klidně znovu.
Podtrženo, sečteno- tohle všechno dalo dohromady čas, který stačil na 1. místo v kategorii U19 a 3. místo celkově za týmovými kolegy Adamem a Kubou. To mě hodně potěšilo a beru to jako hezkou motivaci do sezóny.
Moc díky všem za podporu! Vidíme se na dalších závodech.
