Život je změna a taky občas pěknej záhul. Prázdninový finiš byl ve znamení pořádnýho pracovního fičáku. Pracovní povinnosti foukali tak silně, až odváli i naše šance na vystrojení naší dodávky dodávající kvalitní matroš na každý závod České Enduro série. Hold to museli naši holoubci tentokrát obkroužit na somálce pěkně v základním režimu smrtelníka. Žádný stanový zázemí, elektronická tužka, Nuru masérka z asie ani vychlazená količka. Prostě pravěk. Jak se jim to líbilo? To si přečtěte.
KUBA
Už si trochu začínám připadat jako enduro důchodce, protože letošní Morávka pro mě byla dokonce šestá v řadě. Kde jsou ty časy, kdy jsem celou sezonu objevoval nový lokality a bikeparky. Holt už mi taky není patnáct. Ale furt mi není pade, takže přestávám senilně vzpomínat a jdu na report.
Tradiční sucho na Morávce? Ne tak úplně. Letos byly podmínky skoro stejný jak dva roky zpátky, neboli tréninky na suchu a závod po dešti. Tréninky jsem odjezdil převážně se Šimonem. Ve vláčku moc jezdit nešlo, protože se v lese držel konstantní prachovej mrak. Na druhou stranu se mi teplo a sucho hodilo kvůli tomu, že mi nebylo úplně nejlíp a už v týdnu spočívala moje příprava v konzumaci paralenů. Tahle příprava přetrvala i do závodu, což nebylo úplně ideální, ale zároveň se s tím dalo klidně jet. Taky mi přišlo, že z toho prachu se bahno nemůže udělat ani po třech dnech deště, ale večerní chcanec mi to vyvrátil.
Do našeho startu začaly erzety pomalu vysychat, ale pořád to bylo místy dost zrádný. Radši jsem jel okouknout první stage ještě před startem, abych viděl, jak to na trati vypadá. Samotný start byl v 11:30 a v závodě se jelo vše po svých. Původně mi to přišlo jako blbost, ale když kopec nemá ani 200m převýšení, tak by bylo zbytečný jezdit lanem. Nejtěžší stage 1 už mě tady nejednou dost potrápila, takže cíl stejný jako vždy – na stage 1 není úkol vyhrát, ale hlavně ji dojet BEZ pádu. To se mi podařilo dokonce jen se ztrátou necelé vteřiny na prvního. Dvojky jsem se upřímně trochu bál, protože nasolit ten oslizlejrockgarden nebylo vůbec lehký (hlavně teda pro kola). Třetí stage byla asi fyzicky nejnáročnější a nejdelší RZ závodu, což mi moc v aktuálním stavu nesedělo. Aspoň se mi podařil hezky projet začátek po kamenech a legendární rockgarden na úvodu. Čtyřka v Karlově doznala změn naposledy po pádu komunismu a od té doby je více méně furt stejná. Prostě sprint, co má pod 2 minuty. Vrch pětky je asi nejhorší část závodu, protože to nejede a moc drncá :). Abych nebyl ke konci negativní, tak poslední stage 6 měla (vedle těch horších) i svoje lepší úseky. Jen už mi moc nezbyla energie na šlapání. Nakonec z toho bylo 3. místo v elitě i celkově! To beru jako velkej úspěch a musím říct, že jsem si závod nakonec fakt užil. Ztráta 0,2s na druhý místo trochu zamrzí, ale to je závodění.
Tak zdar na Špičáku (tentokrát bez sněhu prosiim).
ŠIMON
Letošní Morávka byla v podstatě úplně stejná jako rok 2023, kdy jsem tam závodil naposledy. Začala brutálně suchým a prašným tréninkem, na vpodstatě i stejných erzetách jako předtím. Když jsem v pátek odpoledne viděl, jak je celý les pokrytý takovým prachovým smogem, hodně jsem si přál aby v noci na sobotu zapršelo a ten prach to trochu umylo. Pár kapek sice spadlo, ale s prachem to neudělalo vůbec nic. V sobotu to bylo jěště horší, jezdit za někým ve vláčku bylo v podstatě nemožné. I přes to se mi nejezdilo úplně špatně a bavilo mě to. V noci na neděli už těch kapek spadlo trochu víc a ani předpověď neukazovala, že by to mělo vysychat. Trochu jsem se bál, že to už bude další závod na bahně, ale po prvních pár metrech první rzety mě celkem překvapilo, že to je celkem suché, jediné co klouzalo byly kořeny, což se suchýma kamenama a hlínou vytvářelo takovou zvláštní kombinaci. Celý závod jsem jezdil plynule a bez větších chyb, nedokázal jsem se ale pushnout na tu mojí pomyslnou hranu, protože jsem prostě nevěřil, že mě ten povrch dokáže udržet. Po dojezdu do cíle jsem si tak trochu myslel, že to asi nebyla žádná převratná rychlost, ale doufal jsem, že třeba to flow ježdění dá nějaký slušný čas. To se úplně nestalo a já dojel na 6. místě v juniorech a 15. celkově. Bylo to prostě moc opatrné….
Další víkend se závodí na mé domácí půdě, tak tam zkusíme přidat trochu víc plynu!
Díky všem za podporu a vidíme se na Špičáku!
