JAK SE JELO KUBOVI?
Bitter sweet Kraličák. Pro mě místo, kde se mi podařilo zajet první podium a rok na to dokonce i vyhrát. No, a nebo taky posrat závod ještě dřív, než začal. Letos se mi naštěstí nic v tréninku nestalo (na rozdíl od loňského ročníku) a mohl jsem závod jet. Nebudu kecat, když řeknu, že to přece jen v tý hlavě zůstalo a přeskok pařezu, kvůli kterému jsem se vyklopil, mě trochu děsil. Původně mě volba Kraličáku jako MČR celkem překvapila, protože to není zdaleka tak velký jako třeba Kouty. Později se ale ukázalo, že i menší kopec má co nabídnout. Letos to bylo 7 měřených úseků, které v tom vedru dokázaly celkem potrápit. A to ve všech směrech!
Kraličák má však i svoje plusy. Například to, že ho mám z domů hodinu cesty a mohl jsem na trénink vyrazit v klidu v pátek ráno. Nijak jsem opět nespěchal, protože traily dost zalil déšť a po ránu to byla klouzačka. Přespání opět zajišťoval malebný hotel Volvo. Sobotní počasí už bylo o něco příjemnější a traily postupně začaly schnout. Teda až na tu jedničku, která je podle mě celoročně klouzavá ať už prší nebo svítí slunce. V tréninku se mně ani kolu nic nestalo, takže jsme byli ready na závod. Stačilo se už jen pořádně vyspat a lehce před půl 12 do úřadu!
Startoval jsem s číslem 11 a cílem bylo to alespoň obhájit. Konkurence byla letos asi největší a o každou příčku se muselo těžce bojovat. Kratší závodní stage tvořily v kombinaci se suchem opravdu vyrovnaný závod, kde se každá chybička nehezky projevila na čase. Začínali jsme hned asi nejtěžší RZ1, která mě už v roce 2023 stopla při boji o titul. Letos jsem ji chtěl dojet hlavně bez pádu a klidně ztratit pár vteřin. Bohužel moje zadní brzda si na startu řekla, že spolupracovat nebude a okamžitě se začala propadat. Vůbec nevim proč k tomu došlo, když to v tréninku fungovalo, jak mělo. No a kdo závodil, tak ví, že tahle stage na jedný brzdě jet nejde, takže to netrvalo dlouho a šel jsem k zemi. Kolo letělo někde z kopce a já na palici. Zbytek stage už byl celkem survival a ztráta narostla přes 20 s. Dvojka už byla o něco lepší, protože brzda najednou brzdila. Na trojku i čtyřku se jelo lanem a obě se mi už jely hezky. Pětka i šestka byly kratší a celkem vyrovnané. Poslední stage už nic moc nerozhodovala a cíl byl to hlavně nepokazit. Ve výsledku z toho bylo 7. místo v elitě a 9. celkově! Obhajoba startovního čísla se mi podařila, a to i s obrovskou ztrátou na jedničce.
Jen doufám, že tohle bylo do třetice vyčerpání veškerý smůly a příště se vrátím k výsledkům o pár let zpátky. Teď mě čeká menší pauza od kola, nějaká dovolená a koncem prázdnin zase do gasu.
A CO ŠIMON?
Mistrovství České republiky 2025!. Králičák, poměrně malý, ale hezký kopec s hezkými traily, kam se vždycky rád vracím. I když letos mi dal docela zabrat…. Hned to celé nezačalo zrovna nejlíp, necelé dva týdny před MČR na svěťáku v La Thuile zlomil malíček a trénovat jsem mohl jenom na XCčku. Ve středu před závodem jsem byl poprvé na trailech a zjistil jsem že se zatapovanou rukou by se dalo o víkendu závodit. V noci z pátku na sobotu zapršelo a první den tréninku byl dost motokros. Erzety byly měkké, plné kořenů a pro mě to bylo nějaké první ježdění po dlouhé době na mokru, takže mi trvalo dost dlouho než jsem si na to vůbec dokázal zvyknout. Celé dopoledne jsem si v podstatě jenom nakoukával trať a jezdil pomalu a opatrně. Když to pak začlo k odpoledni vysychat, začali jsme do to s klukama trochu víc šlapat a když jsem jel na jedné rztě za Kubou, tak Kuba potáhl jednu z Králičáckých zídek, mě se to líbilo a zkusil jsem to taky. Odrazil jsem se trochu méně než bych chtěl, dopadl jsem přesně na kořen, který mi okamžitě zamknul řídítka a kolo mě katapultovalo OTBčkem přímo hlavou do stromu. Po chvíli jsem se nějak posbíral , zjistil, že mi asi nic není a pokračoval dál, pak už jsem zbytek dne odjezdil v podobném módu jako ráno- pomalu a opatrně. Sobota už byla výrazně sušší a mně se dařit postupně víc a víc zrychlovat a ke konci dne jsem se na kole cítil fakt dobře.
V neděli jsem do závodu šel do závodu s tím, že se cítím dobře a chtěl bych ten titul urvat. Hned po pár metrech na první rzetě jsem vyjel mimo pásku, která se mi zamotala do kola, docela rychle jsem se vrátil a pak jsem se snažil jet abych tu ztrátu někde dojel. Dole skoro každý říkal že taky udělal aspoň jednu nějakou takovou chybu, takže jsem si myslel, že jsem tam ani moc neztratil a pokračoval jsem v dobrém nastavení dál.
Další erzety se vezly v podobném duchu, nějaké chyby tam byly, ale neměl jsem uplně nejhorší pocit. Po dojetí 7. Erzety jsem odevzdal čip a čekal co se ukáže, jelikož jsem jel relativně brzo, tak jsem musel počkat než všichni dojedou. Jak postupem času dojížděli další lidi a já se posouval na sportsoftu pořád níž, už jsem věděl že to asi nebude žádný top výsledek. Nakonec je z toho 8. místo v kategorii a 19.celkově. Není to nic z čeho bych měl úplně radost, takže potrénujem a příště snad líp!
Jinak byl to zase top víkend s top partou a už se těším na další!
Moc díky všem za podporu a vidíme se na dalších závodech!
