Rozhovor: Adam Maxa

Mladý český enduro jezdec pod palbou štiplavých a netradičních otázek. Od letoška jezdí i boty Ride Concepts, tak řeč přišla i na ně.

Ahoj Adame, pro ty, kteří by Tě snad neznali, zkus se nám krátce představit?

Jmenuji se Adam Maxa, je mi 20 let a již 4. rokem závodím v disciplíně enduro. Jsem vítězem světového poháru v enduru a prvním juniorem, který bral 1. místo celkově na závodě českého poháru v enduru. Dále držím titul krále blindura pro rok 2023. Od malička je mou vášní závodit a jezdit rychle dolů z kopce. Jsem z šumavské lyžařské rodiny a s tím souvisí i můj 2. životní sport. Již od svých 2 let pro mě bylo lyžování nejlepším sportem na světě. Mým trenérem byl můj táta, lyžařský olympionik, který mi toho do lyžařské kariéry hodně předal a i do té cyklistické stále předává. Vrcholově jsem lyžoval do svých 17 let. Za těch pár let jsem se stal 2. vicemistrem republiky, vicemistrem dětské olympiády dětí a mládeže a několikanásobným přeborníkem plzeňského a jihočeského kraje. Zlom přišel v juniorské kategorii, když jsem se pro enduro absolutně zapálil. K tomu, dostat se na špičku v enduru, mi kromě dalších mnoha věcí pomohly dovednosti z lyžování. Čím déle rozebírám techniku jízdy na kole, tím více si všímám podobností s alpským lyžováním. Enduro mi mimo adrenalin dává možnost poznat .

Letošní sezóna pro Tebe byla nejspíš průlomová, jaké máš cíle pro příští rok?

Sezónu 2024 považuji za úplný top. Podíval jsem se na krásná místa v Česku i po celé Evropě, reprezentoval Česko na vůbec prvním mistrovství světa, jako první Čech v historii vyhrál světový pohár v enduru a užíval čas strávený na kole. Stálo za tím hodně moc dřiny, ale stálo to za to. Co se týče příštího roku, nechávám pár věcí ještě zatajených, prozradím jen, že k enduru přidám ještě novou disciplínu. Cíle na příští rok  jsou obrovské, ale i tak reálné. Bude to jízda...

Je konec sezóny, jak teď budeš trávit čas do prvních závodů?

Před dvěma týdny mi skončila týdenní pauza a začalo se zas makat. Aktuálně jsem přijel z prvního, čistě kondičního, tréninku v Prachaticích. Na začátku zimní přípravy trénuji dlouhodobou vytrvalost a pomalu přidávám posilování z váhy a se středem těla. Mít dokonalé vnitřní svalstvo je pro enduro jedním z nejdůležitějších aspektů, ať z hlediska prevence pádu, tak kontrolovanost jízdy. Na přelomu zimy a jara se s trenérem zaměříme na výbušnost a těžké váhy. Těším se na tělesný a motorický progres. Protože jak se říká, v létě se teprve ukáže, co jsi dělal v zimě.
 

Plánuješ taky nějaké zimní soustřeďko v teplých krajinách?

Plánuji soustředění jak v teplých krajinách, tak i v zimních. Mezi mými letošními destinacemi určitě bude Finale Ligure a rakouský bikepark Schockl, kde je provoz otevřený přes celý rok. Takže když si to shrneme, buď budu mrznout v Rakousku a metrů dolů najedu víc a nebo se budu opalovat v Itošce a dolu najedu míň. Uvidíme.
 

Jsi novým ambasadorem značky Ride Concept, jaký model střevíců sis vybral?

Aktuálně vozím model bot Ride Concept Tallac Clip Boa a model Tallac Mid Clip Boa jsem více než spoko. Model Tallac Mid do zimy a náročnějších podmínek a boty Tallac do ideálních sunshine podmínek. Nejvíc mě nadchl systém Boa (utahování bot kolečkem) a komfort po celou dobu jízdy.

Co pro Tebe vlastně znamenají boty v celé výbavě?

Něco, co mi pomůže ve správném postavení na kole, co mi ochrání nohu a něco, v čem se budu cítit celý den komfortně. Všechny tyto pointy boty splňují a těším se, až je budu moct provětrat na větších závodech a ve větším terénu.

Nášlapy nebo platformy?

Na 100% clipsy. Když trénuji jiné ridery, vždy jim doporučuji začít na platformách, líp se člověk naučí ovládat kolo. Já sám jsem ale začal jezdit na nášlapech a nemám důvod měnit. 
 

Kde Tě můžou fanoušci sledovat? Máš jůtůb nebo Instáč?

Fanoušci mě mohou sledovat převážně na Instáči a TikToku, YouTube třeba někdy v budoucnu.

Kdyby měl někdo napsat knížku o tvých největších pádach, jak by se jmenovala a jaký příběh by určitě nesměl chybět?

Knížka “no tak to jsem neviděl, ten to jumpoval”. Nebyl to úplně jump na kole, ale z lanovky. Už od malička mě to lákalo a ten čas přišel shodou náhod na enduroserii na Špičáku. Neříkám, že to bylo rozumné, ale prostě k tomu došlo. Tohle doma nezkoušejte.

Jak vypadá tvoje ranní rutina před závodem? Nechybí ranní kafe, nebo jsi jeden z těch, co rovnou na kole dojíždějí na start?

Když zazvoní budík, dám si bezmasou snídani, aby tělo zbytečně během závodu netrávilo. Na snídani se snažím přijímat hodně sacharidů a minerálů. Dále si aktivuji střed těla a lehce si zacvičím, ať probudím všechno svalstvo. Pak už nastane psychická příprava, motivační písničky (“right now, ride here, right now”) a pořádný hec. Většinou nikdy start nestíhám, ale nějak to vždy dopadne a jde se na věc.

Kdybys mohl jednu věc z bikového světa zakázat, co by to bylo? Karbonový rámy, předražený dresy, nebo třeba selfie tyče na trailech?

Jediné, co bych na kolo asi nikdy nedal jsou magnetické pedály. Nevidím v tom moc praktičnosti. Buď platformy nebo nášlapy, nic mezi tím. Jinak bych to nechal ve světě cyklistiky free:)

Co je nejdivnější věc, kterou jsi kdy na trailu viděl nebo zažil?

Nejvíc crazy bylo vidět půl metru sněhu na rztách mistrovství světa v enduru a vědět, že se na tom závodit bude. A ty kořeny a kameny, na kterých byla krustička ledu, taky stály za to. Prostě jako za starých časů na lyžařských závodech, teplota pod bodem mrazu, zavřeš oči  a jedeš.

Řekni, co je větší boj – udržet se na trailech, nebo odolat všem těm vychytávkám a novýmu vybavení, co každej rok vychází?

Větší boj je udržet se na některých neudržitelných trailech. Například letos na svěťáku v Loudenvielle to byl můj zatím největší boj na trailu, ve 40 centimetrech bažiny bylo opravdu těžké dorazit do cíle, ještě když si k tomu před sebou nic neviděl. A když jsi do té bažiny jednou šel, bylo těžký se z ní vůbec vyškrábat.

Kdyby tvůj trail bike měl duši a mohl mluvit, co by ti asi řekl po tvým posledním závodě?

Můj Rock Machine Whizz duši má, ale stále mi ještě nic nepověděl… Asi se mu tvrdé zacházení líbí:)

Jakou věc, co o tobě lidi možná nevědí, by měli vědět? Nějaký guilty pleasure, nečekaný talent nebo podivný rituál před závodem?

7 let jsem chodil na uměleckou školu a hrál na klasickou kytaru. Letos jsem to musel na chvíli pozastavit, ale pořád to tam je:) Tak si třeba příští rok dáme na stánku Bikeporn kulturní vložku a zabrnkám trošku klasiky na odreagování od toho závodního mazce.
 

Máš nějaký tajný trik nebo zakázaný cheat, jak přežít extra těžký pasáže a vypadat u toho, jako bys to měl pod kontrolou?

Mám jenom povolený cheaty, hluboko v mysli vypnu a pustím to tam. 

Jaký byl tvůj úplně první bike? A co bys řekl tomu malýmu klukovi, kterej tehdy poprvý nasedl na kolo?

Můj první odpružený bike byl Author Patriot model 2016. Byl za pár kaček a neskutečně mě posunul vpřed. Byl můj sen mít celoodpružený bike. A když pak přišlo mé 2. celopéro v životě, Rock Machine Blizzard, přestěhoval jsem se z domu do lesa a jenom jsem jezdil.

Kdyby sis mohl na jeden den vyzkoušet jiný extrémní sport (s jistotou, že to přežiješ), co by sis vybral?

Určitě bych si vybral motorsport, víc rychlosti, víc adrenalinu. Kdybych měl tu možnost, vybral bych si letecké air racy, rallye, F1 nebo MX...