Hej hola hombres, tak co? Konec zimního spánku že? Závody jsou zase tady! Fakt jsme se na to už dost těšili. Obytka vytáhla do boje a profoukla pavouky ze vstřiků. Dovezla hromady matroše, co vám doslova zachránil kůži (jo řeč je o kombinézách Dirtlej) bo tam bylo tak nějak kraličácky hezky že. Hnus, nehnus, růžová síla svítila, ta je prostě nezničitelná. Dovezli jsme sebou i naši závodní dvojičku KUŠIMO (rozumněj tím Kuba a Šimon) co si to šla rozdat s kopcem pěkně natvrdo a jen s minimální ochranou. Přece jen jsou to ještě mladí kluci a nechceme, aby je kopec hned penetroval do maxima. Jak se jim dovádělo na téhle zkušené králičici? No to se dozvíte hnedka. Protože máme ready naši post race zpověď. Tak pojďme na to bobci.
ŠIMON
První závod sezóny 2024 je za námi a já si odvážím první místo! Na Kraličáku jsem byl naposledy v sezóně 2021 a pamatuji si, že to byl totální mudfest. Letošní tréninky nezačali o moc jinak. V pátek celý den pršelo a my jsme se rozhodli, že najíždění tratí nebudeme nějak hrotit, takže jsme si projeli každou erzetu jednou a jeli jsme na ubytování. Umyli jsme si kola, vyprali oblečení a doufali, že v sobotu bude alespoň trochu lepší počasí. Což docela vyšlo a v sobotu až na jednu přeháňku šlo celý den jezdit relativně bez komplikací. Jediné co, tak se mi dopoledne podařilo o nějaký kořen urazit patku. Naštěstí se to povedlo díky klukům z Bikegaráže Prostějov rychle vyměnit a já mohl dál trénovat. V neděli kolem jsem půl dvanácté odstartoval. Počasí skoro ideální, něco kolem 25 stupňů a slunce. Erzety nebyly úplně suchý, ale bylo to o dost lepší než v tréninku . Z první erzety jsem neměl vůbec dobrý pocit, připadal jsem si, že jedu tak pomalu, že už to ani pomalejší být nemůže a byl jsem rád že jsem se bez pádu dostal dolů. Naštěstí druhá erzeta už byla lepší a začal jsem mít lepší pocit. Další erzety byly podobný jak ta druhá. Celý závod byla taktika jasná, snažit se jet “pomalu” nedělat chyby a nepadat. To se naštěstí povedlo. Schválně jsem se v závodě nekoukal na výsledky, aby jsem se zbytečně nestresoval a zjistil to až v cíli. Odevzdal jsem čip a nevěděl co mám očekávat. To že vyhraju jsem si fakt nemyslel. Mám z toho velkou radost!!! Teď zase trochu XCčka a vidíme se na dalších závodech.
KUBA
Po delší zimní pauze konečně enduro! Teda ne, že by to byl letos můj první závod, ale je to minimálně první Enduroserie u nás. No, upřímně ani nevim, kde mám začít. Bylo toho poslední dobou celkem dost. Začalo to hned dvojitou přípravou v Koutech, kde jsme trénovali s reprezentací. Po soustředěních jsem byl už hezky rozjetej a vtom do toho skočila nějaká nemoc, takže jsem dostal antibiotika a 2 týdny jsem se na kolo nepodíval. Do toho se už blížil první svěťák v Polsku, kam jsem nechtěl jet bez rozježdění, tak jsem si dal downhill závod v Koutech. Po Polsku zbylo akorát pár dní na regeneraci a v pátek konečně první domácí race. Už v týdnu jsem občas u někoho ze stavitelů zahlédl na instagramu části nových erzet a nevypadalo to vůbec špatně. Jediné co vypadalo špatně byla předpověď… Pořád jsem doufal, že by třeba až tak pršet nemuselo, ale opak byl pravdou. Hned od pátečního rána začalo cedit a vydrželo to až do odpoledne. My už ale chtěli jezdit, takže nás nějaká voda nezastavila. Projeli jsme pár nových trailů a hlavně RZ4 se mi líbila, prostě takový raw enduro, možná až moc raw na tom mokru… Kvůli dešti jsme nestihli RZ1, 2 a 5 a skončili o něco dřív, aby byl čas dát to špinavý kolo a oblečení do kupy. Plán na sobotu byl jasnej: přijet co nejdřív, dát pár jízd v bikeparku na laně a potom dát ty tři stage na druhém kopci. Hned první jízdu mě překvapilo, jak moc to stihlo vyschnout. Oproti pátečním potokům se na tom dalo celkem i jet. Voda na trailech sice nebyla, ale nenápadný nástrahy pořád jo. Tím narážím na první jízdu, kde si Vojta Bláha přímo přede mnou škrtnul o pařízek a zlomil palec na noze… Já asi ty pády svých předjezdců přitahuju, protože to není vůbec poprvé, co přede mnou někdo letěl. Dokonce i Matěj mi řekl, že už se mnou nejede, jinak by musel do Šumperka. No co, tak jsem si řekl, že dám jízdu sám. Padla volba na RZ3 hned po totálním slejváku, který přišel kolem oběda. V půlce stage je přeskok přes pařez o kterým za sucha ani nepřemýšlím, ale za mokra se tam moc nešlo dostat. Bohužel jsem málo zatáhl kvůli nepříjemnýmu nájezdu a dopadl na kořeny, který mě okamžitě roztočily a poslaly po zádech na strom. Stromu se mi podařilo jakžtakž vyhnout, ale někde v borůvčí byl pařez na kterej jsem dopadl přímo lýtkem. Hned po pádu mi bylo jasný, že to nebude dobrý… Tím pro mě skončil sobotní trénink. Pořád jsem si říkal, že závod musím jet, že to prostě půjde! Ráno se ale ukázalo, že to úplně nejde a musím ho radši vynechat a pošetřit nohu na Leogang. Aspoň jsem se poprvé podíval, jak to vypadá na enduru jako divák a musím říct, že to není vůbec nuda :) Hned ve středu jsem byl už na gravelu, takže je to na dobrý cestě!
ZÁVĚREM
Tak to vidíte, zase to byla ta stará dobrá enduro korida. Nesmlouvavě rozdává karty bez ohledu na to, kdo je jejich příjemcem. Kuba nemá ze závodu ani fotku, ale tetovačku na lýtku. Šimon to tam zase posbíral a novou medaily hned nechal roztavit v zastavárně, aby bylo na novej cyklo matroš. Tak to má bejt. Máme na ksichtu rohlík od ucha k uchu a těšíme se na další zastávku. Tentokrát vám přistavíme naše celo závodní šapitó do Koutů, který budou jako vždycky HARD and HEAVY. Tak se zastavte!!!
