Sami tomu nemůžeme pořádně věřit. Je to teprve nedávno co se celá nová parta našeho týmu sjížděla dohromady na kempu ve Finale a teď? Teď je po sezóně. Aspoň teda po té závodní, české. Díkybohu počaso drží a shredit se dá a ještě dlouho bude. Budeme ho potřebovat. Máme toho na přemýšlení po letošním roku víc než dost. Po dvou letech na křídlech ostřílených es Maxe a Mikyho jsme roztáhli křídla ještě víc a proletěli sezónu na plnej nádech. Život ale není peříčko a nám jich pár z křídel povypadalo. Miky a jeho nasčítaná zranění zad ho víceméně odsoudili místo jízdy v terénu pouze na vyhledávání toho nejčerstvějšího asfaltu na silničním kole. Max a jeho pracovní úsilí a snaze vydělat během roku milion dolarů pomocí pěti různých zaměstnání si také vybrali svou daň v podobě ne úplně snové performance na závodech. Jeho osud nyní leží v rukou naší účetní stejně jako jeho daňové přiznání která se chystá věštit z propisek a sponkovačky. A tři mladí skauti? U nich nikdy člověk neví, mladý organizmus se neustále vyvíjí, takže čekáme na jejich pohyb mytochondríí a pak se uvidí čím budou chtít být příští rok. O všem vás budeme ovšem informovat, nebojte. Teď už ale koukněte na dojmy z posledního utkání letošního roku naší poloprázdné eskadry Bikeporn - Bluegrass. Jelo se jim dobře, takže i jejich reporty se dají tentokrát i číst. Všímáte si té náhodné podoby s výsledky také?
MAX
Ahoj,
Tento víkend byl takový zvláštní. Ne, že by se stalo něco nevídaného, ale v tuhle chvíli to vypadá, jako že to byly moje poslední závody minimálně na hodně dlouhou dobu, kde mi šlo o výsledek.
S tátou jsem vyrazili velmi brzo v sobotu ráno a já ještě k tomu pracoval opravdu dlouho do noci, takže jsem byl hodně unavený, ale to mi pomohlo usnout v autě prakticky okamžitě, za celou dobu jsem se neprobudil a v 9 ráno, když jsme dorazili, tak jsem byl vlastně perfektně ready na trénink. Objel jsem si rychle bikeparkové RZety a když se fronta dole začínala hromadit, tak jsem se přesunul k vodě na druhou stranu kopce, kde jsem částečně s Kubou Kalouskem a částečně s kýmkoliv dalším postupně objel všechno ostatní. Všechno mě bavilo, nově obuté Vigilante parádně drželo a já cítil, že se opravdu můžu spolehnout s přední grip, takže jsem si to moc užíval. Odpoledne jsem dojezdil, chvíli jsem ještě poseděl ve stanu s Radkem a partičkou z Endurosérie a pak jsem jel na hotel a na večeři. V posteli jsem pak už jen rychle zkouknul videa z tréninku a šel jsem spát.
V neděli ráno jsem se probral, zase jsem si rychle projel videa a pak jsem se v klidu připravil, nasnídal a přesunul se do týmového stanu, kde jsem zevloval další hodinu a pak jsem pomáhal Kubovi přezouvat zadní kolo. Odstartoval jsem a jelo se mi opravdu hezky. RZeta byla sice velmi šlapavá, ale dobře jsem dýchal, měl jsem dobře nastavené kolo a kupodivu mi to sedlo. Na prvního jsem sice ztratil 15 vteřin, ale vzhledem k tomu, že by mi to vlastně vůbec nemělo sedět to na takhle dlouhé RZ vůbec není špatný čas. Na dvojce jsem možná začal až moc tlačit a tam už to předek nevydržel a ztratil jsem ho v jedné kompresi. Rychle jsem se sebral, posbíral jsem bidon, narovnal jsem brzdu a jel jsem dál. Už mi to tolik nejelo, jak jsem byl rozhozený z tempa, ale nějak jsem to doklepal a vlastně s celkem rozumným časem. Trojku jsem jel už takový vyklidněný, protože jsem nechtěl padat a vlastně i zbytek závodu. Chytil jsem si fajn tempo a jel jsem si to svoje. Až na poslední RZetě, kde jsem chtěl jet trochu rychle jsem se úplně na konci rozbil v tom nejhorším, takže jsem se v prudkém kopci zamotal do kola, ohnul jsem řidítka, sedlovku, nadýchal jsem se hromady prachu a měl jsem toho doslova plné brýle, takže trvalo, než jsem se trochu zorientoval, pak mi naštěstí Mervajz pomohl narovnat řidítka, takže jsem byl schopný dojet nějak do cíle. Ztráta na prvního? 15 vteřin.. jinak řečeno pravděpodobně bych to jinak vyhrál tu RZetu.
Nevím už upřímně, jak to dopadlo v celkovém, ale v Elite Men jsem skončil na obstojném 6. místě, což si myslím, že je super výsledek. Bylo to důstojné rozloučení a uvidíme, co bude dál. Neříkám kolu sbohem na 100% a na vždy, ale chce to změnu. Přepínám a končím, Max.
KUBA
Poslední zastávka České Enduro série na Klínech! Konečně závod, kde už předem neznám každou zatáčku z předchozích ročníků. Závodní trasy pro mě byly úplně nový a o to víc jsem se na závod těšil. Jediný, co jsem stihl postřehnout bylo to, že naposledy se tady jelo MČR v enduru v roce 2020. Počasí letos vycházelo až moc dobře a bylo mi jasný, že konec září v Krušných horách nebude zadarmo. Hned v pátek ráno začalo pěkně pršet a já si nemohl vybrat na zahřátí nic lepšího než RZ6. Odkloněný a naprosto nesmyslně klouzavý zatáčky mi hned udělaly z nadšení peklo. Přišlo mi, že na tom kole fakt jezdit neumím. Ke konci dne to pomalu vysychalo a traily byly hned o něco víc zábavný. Klíny byly taky jiný v tom, že jen na půlku závodních RZ se dalo vyjet lanem. Takže na zbylý 3 RZ jsme museli i v tréninku za svý. Já si radši najezdil víc bikeparkový RZ a na ty „za svý“ jsem jel jednou nebo maximálně dvakrát, abych pošetřil energii i na závod. Stage 1, 2 i 3 se daly jet více méně na oči a ani tam nebylo co najíždět, takže GoPro záběry naprosto postačily na najetí. Horší bylo ale to, že už v pátek večer mi nebylo nejlíp a postupně k závodu se to zhoršovalo. Na sobotní trénink jsem se radši pořádně nabalil, abych vůbec mohl nastoupit do závodu a nebyl sick. V neděli ráno na mě čekalo ještě přezutí gumy, protože se mi to v sobotu večer nepodařilo stihnout. Hodinu před startem se nad mým kolem seběhl celej tým a začalo přezouvání, který se kupodivu podařilo na jedničku. V 11:50 jsme odstartovali do závodu na kratší transfer. První stage byla hned dost šlapavá a úplně mě vyřídila. Dojel jsem dolů, motala se mi hlava a bylo mi téměř jasný, že z toho žádný umístění nebude… Po chvíli jsem ale zjistil, že jsem dojel 6. s vteřinovou ztrátou na top3. To mě nabudilo a chtěl jsem do posledního závodu sezony dát všechno! Bohužel hned na druhý RZ mně ke konci sebral řídítka nějakej strom, co trčel do trati a šel jsem k zemi… Třetí stage mi vycházela parádně až do chvíle, kdy mně v zatáčce odhodil zadní kolo kámen rovnou do stromu a poslal mě znova. Bikeparkový stage 4, 5 a 6 jsem jel hlavně tak, abych dojel. V průběhu závodu jsem moc nevěděl výsledky, protože to nějak nefungovalo. V cíli na mě vykouklo, že můj čas stačí na bednu, což mě po čtyřhodinovým utrpení fakt potěšilo! Musím říct, že to byl asi fyzicky nejnáročnější závod sezony, a to bylo pro můj momentální stav naprosto zničující. Prostě závodit napůl nemocnej není úplně ono!
Teď si všichni jdeme užít poslední hezký dny a pořádný offseasonshredy!
ŠIMON
Poslední zastávka České Enduro Série už je minulostí. Klíny jsem letos jel poprvé v životě a musim říct, že mě to fakt bavilo. Za mě jeden z nejhezčích závodů tenhle rok. Tratě byly docela šlapavé, ale i tak měly pěknou flow a líbily se mi. Páteční trénink začal celkem mokře. Nic méně počasí se během dne vylepšilo a vydrželo až do neděle. Dopoledne jsme najížděli spíš bikeparkové rzety a odpoledne jsme vyrazily na zbylé dvě, na druhou stranu kopce. V sobotu se už jezdilo relativně na suchu i to začalo trochu zrychlovat. Oba dva tréninkové dny se mi jezdilo dost dobře. A v neděli v 11h jsme vyrazili na trať. V podstatě celý závod jsem se snažil jet co nejplynuleji, bez chyb a bez pádů. V první rzetě se mi tahle taktika relativně dařila, až na poslední šlapavý úsek, kde se mi povedlo vyjet z trati a lehce se zamotat do mlíka. Po prvních třech rzetách jsem si myslel a byl jsem docela rád, že mám to nejnáročnější za sebou. To jsem se ale zmýlil, protože poslední dvě nejkratší byly pro mě nejnáročnější. Když jsem dojel dolů, tak jsem tušil, že to bude docela napínavé, protože podle průběžných časů to bylo hodně natěsno. Vyjel jsem lanovkou nahoru, odevzdal čip a počkal na výsledky. Nakonec z toho pro mě vzešlo 5.místo. Ale aspoň se mi povedlo udržet 2. místo celkovém pořadí.
Také bych chtěl poděkovat celému týmu a vlastně všem lidem, kteří mě nějakým způsobem podporují, za skvělou podporu v letošní sezóně. DÍKY!
BUĎ SBOHEM 2023
Tak jste do dočetli! Poslední race report sestavy roku 2023! Díky Miky, Maxi, Deniso, Kubo a Šimone! Bylo nám ctí se o vás starat a mít vaše služby v našem angažmá a růžových barvách! Díky i vám všem riders a fans za vaši přízeň a za to, že s náma pomáháte budovat lásku k mountain bikingu! Jsme za to dost rádi. I v příštím roce o nás určitě uslyšíte. Jakmile se rozhlédnete na první enduro akci v roce 2024 naše vlajky, stany a obytka tam budou vlát. Tím si buďte jistí! Adios amigos!
