Co tomu říkáte? Půlka léta v nenávratnu a pár odklouzanejch závodů už je taky za zádama! Po krátké "dovolenkové" pauze se vrátil kolotoč České enduro série na Kraličák. Tahle naše oblíbená lokalita díky své zachovalé drsnotě a divočině je prostě láska. A neskazí to ani to, že kopec není tak dlouhej jako Kouty a lano vytahuje kola tak pomalu, že v tom sunshinu je už lepší si to vyšlápnout "na lycru" za svý, než se grilovat ve spořádané řadové demostraci před turniketem. Samozřejmě jsme nemohli chybět. Manažer Radkos vylepšil anebo zachránil zase hektolitry jezdců před exodem a naše smečka závodníků se s váma poměřila v rychlostních erzetách na život a na smrt ráfků, brzd i pneumatik. Takže všichni happy ne? Jak to vypadalo v zákulisí? Co se povedlo a co ne našim stars? To se dozvíte v nekončící telenovele jménem Bikeporn-Bluegrass Enduro racing team.
DENČA
Na trénink jsme vyjeli v pátek celkem brzo, dlouho jsem nebyla pořádně na kole, takže už jsem se fakt těšila. Po Koutech a Klínovci byl Kraličák hodně malej kopec, Takže jsme stihli všechno projet už během dopoledne. Většinou nebylo co vymýšlet, protože vysokou trávu střídaly hromady volného kamení. Večer jsme zkoukli gopro, usoudila jsem, že musím míň brzdit, že tratě nejsou moc těžké a bude to hodně krátké a rychlé. A tak jsem v sobotu zjistila, jak zrádný jsou velký volný kameny, letěla párkrát přes řídítka, zohla páčku a odřela si kolo. Jo a taky jsme stáli dost ve frontě na lano. Večer jsme se trochu pověnovali kolu, aby bylo ready na závod, pofoukala jsem si naraženiny a šla spát, protože jsem v neděli startovala zas hrozně brzo.
Začlo to pěkně, stihla jsem se vklidu rozcvičit, trošku se rozjet. První transfer taky nebyl nakonec tak dlouhej. Začínala jsem druhou RZtou, kterou jsem úplně zbytečně pokazila. Na startu jsem se bavila s Domčou a nezvládla jsem se u toho tak zasoustředit, jak jsem zvyklá, takže jsem si lehce vystoupila v první zatáčce a pak už se to vezlo, minula jsem snad všechny najetý stopy a dolů jsem dojela hodně naštvaná. Celkem jsem si tam prohrála závod. Překvapivě jsem to ale dostala z hlavy hned na dalším transferu a do trojku už jsem vyjela o dost líp. Do kopečka to teda štíplo, ale myslím že mi to celkem sedlo. Skvělej začátek čtyřky jsem si pokazila, když jsem vycvakla asi v půlce RZty, trošku mě to rozhodilo a pár vteřinek tam asi taky zůstalo. Na pětku jsem se hodně těšila, líbila se mi asi nejvíc. Byla jsem ráda, že se mi povedla a nic jsem tak vlastně nepokazila. Šestka už se mi tak nelíbila, všude mě rozhazovali nějaký volný kameny, tak jsem jela celkem opatrně. Před sedmičkou jsem byla trochu nervozní, protože Max vyhrožoval, že se půjde podívat, jak se mi dole podaří zatáčky. Překvapivě se i povedli.
A byli jsme v cíli. Celkově jsem z toho měla fajn pocit, přišlo mi, že jsem jela dobře, na to, že mi trať moc neseděla, protože RZty byli hodně krátký a rychlý. Pak jsem se koukla na časy a z těch už jsem takovou radost neměla. Druhý místo mě trochu mrzí a doufám, že na Morávce to bude trochu klouzat.
MIKY
Dva mistrovské víkendy mi tedy daly solidně zabrat. O Klínovci a downhillu se ale více zmiňovat nebudu, hlavní seance proběhla na Kraličáku a to MČR v Enduru. Kraličák mám kousek za domem, více méně mi stačí přeskočit jeden kopec a už jsem tam. Oproti třeba tomu Klínovci je tohle naprostá slast. Ale jak ten víkend vlastně probíhal.
I když jsem se účastnil pouze jednoho závodu, závody jsem svým způsobem jel dva. Už zmiňované enduro a vedle toho také závod se zdravím a zády. Ani jeden jsem sice nevyhrál, bolavé ale byly oba dva. Chtěl jsem celý víkend brát hodně s rezervami a také opatrně. V pátek jsem během tréninku objel 5 ze 7 tratí a jel hned zpátky domů cvičit a nachystat se na zbytek víkendu. V sobotu jsem to pojal hodně podobně. Nechal jsem se vyhodit na druhé straně kopce v Hynčicích a vyrazil na 2 zbylé tratě, z nichž jedna byla naprosto extrémní a ta druhá naprosto prostá (??). Cestou zpět do areálu jsem ještě rychle sjel jednou tratí, kde jsem si nebyl stoprocentně jistý, a hurá zase domu cvičit záda.
V neděli jsem měl start až chvilku před jednou hodinou, využil jsem tedy čas tak, že jsem u nás ve stánku začal Ránu nahlodávat, aby mi dal ke svátku novou silničku Ridley (update jak to dopadlo příště). Do závodu jsem teda odstartoval a namířil si to na tu ortodoxní jedničku. Do kopce se mi s těmi zády jezdí mnohem lépe, než dolů, takže jsem nasadil výletní tempo a každá transfer si snažil s klukama užít. I když mě záda při jízdě velmi omezují, snažil jsem se jet svižně a najít si nějakou handicapovanou flow. Kromě pádu na jedničce, kde se mi protočila řídítka (snad 2 minuty jsem je musel rovnat) jsem si každou stage dokázal v rámci možností užít a být s ní spokojený. Tratě na Kraličáku se mi líbily a po dlouhé době můžu říct, že jsem ze sebe měl dobrý pocit. V konečném výsledku jsem se kvůli pádu a zdržení na jedničce umístil na 54. místě.
Nemám už nyní žádná očekávání, bohužel mi nejde o závodění, ale o normální fungování s mými zády a tím i celou budoucnost. Viděl jsem, že bez pádu bych se pohyboval někde v top 20, z čehož jsem měl radost. Děkuju všem, kteří jste si se mnou závod taky užili a pořádně se pokochali, o tom to přece všechno je.
KUBA
Mistrovství České republiky v enduru na oblíbeném Kraličáku. Proč oblíbeném? Protože závodní RZ se nejvíce podobají tomu, co mám za barákem a taky se mi tady před rokem podařil zajet super výsledek. Na letošní MČR dokonce nakopali nový RZ a ty starší dostaly taky novejšejp.
Na Kraličák jsem přijel v pátek ráno, protože to mám z domů asi hodinu cesty. Ještě jsem si liboval, jak u lanovky není žádná fronta a můžeme točit jednu jízdu za druhou. Po chvíli kapacita jednoho kola na lanovku přestala stíhat a my se mohli pěkně slunit v řadě. Po tréninku jsem hned skočil do potoka a trochu se zchladil. Večer přišlo ještě přírodní zavlažování trailů, aby se tolik neprášilo. Páteční fronty na lano napověděly, že v sobotu si v řadě fakt postojíme. Takže za sobotní trénink toho moc stihnout nešlo. Po nekonečným stání jsem se fakt těšil na to, že si vyšlápnu po svých na RZ1 a RZ2. Všechno projeto, stopy nakoukaný a ready na závod.Na registraci jsem dostal číslo 10, takže další startování v poslední skupině až kolem jedný.
Závod jsme začali nejdelším výšlapem na RZ1. Můj cíl byl nepadat v první RZ a to se mi v první půlce dařilo. Pak ale přišla delší rovina, kde jsem nabral speed. Rovina byla zakončená levou zatáčkou přes horizont, ve který byl nejspíš volnej kámen a ten mě poslal na řepu (viz. foto na Instagramu). Rychle jsem se snažil vrátit na trať, ale kolo mělo přetočený řídítka atd… Na dopadu ještě něco nepříjemně luplo v rameni. Po RZ1 jsem měl velkou ztrátu, která už pak nešla moc stáhnout. Zbytek RZ mě bavil a pěkně jsem se na nich rozjel. V cíli z toho bylo 4. místo v Race U21 a 11. celkově z ČR.
Tak jste to četli. Život není vždycky peříčko. Tím spíš na drsným Kraličáku. Buďte fajn a shejpujte se, protože zdraví máte jenom jedno a u nás ve stánku si ho nekoupíte. Teď je čas se ještě trošku obazénovat, opálit a obveselit létem. Vidíme se zase na Morávce. Tak see you tam střelci a krasavice.
