ITÁLIE BEZ GELATA NENÍ ITÁLIE
No a proto jsem naladil jednu fragolu hned první den, že. Večer to byl krásný, ale tak trochu mi to odstartovalo rýmičku s kašlem, které jsem si dovezl oboje domů. Zpátky ale k tomu, co se vlastně událo minulý týden. Ve středu dopoledne jsem sedl do auta a vyrazil jsem směr Finale Ligure. Jelo se hezky, nikde žádná velká zácpa a tak i s přestávkou jsem byl ve Finále po půlnoci. Přesněji řečeno tedy o půl druhé ráno ve čtvrtek.
Vzhledem k tomu, že všichni už spali a můj původně domluvený nocleh u Vojty pod pergolou obytňáku by nefungoval, musel jsem vymyslet něco lepšího. Klárka, můj věrný spolujezdec a záložní řidič vymyslela, že bychom mohli spát pod širákem na pláži. To chvilku znělo, jako poměrně dobrý nápad, ale pak jsem se dočetl, že policie za to účtuje 100 – 300 euro a tak jsem to zavrhnul. Podařilo se mi najít cca ve dvě hodiny nějaký kemp, kde jsme nakonec i skončili. Stan se nám stavět nechtělo a tak jsme si nakonec lehnuli jen tak do spacáku a usnuli, měli jsme toho oba dost. Ráno budíček se sluníčkem a srážka s realitou po zjištění, že noc pod olivovníkem stojí 37 éček. Výsledek tohoto zjištění? Další noci spíme v kufru.
Každopádně ráno sedneme do Přémovy dodávky a já hodím kluky třikrát nahoru na Champery, aby si vyzkoušeli jízdu za sebou. Pak jsme šli společně trackwalk na Finalborgo a nakonec na oběd. Odpoledne jsme v seskupení já, Vojta Bláha, Vojtova přítelkyně a Klárka pak vzali kralique [králíka], což byl náš národní fotograf a vyrazili jsme se projet a udělat pár jpegů na DH women. Holky s králíkem to měly jednoduché, protože tak mohli jednoduše dojet. My s Vojtou jsme musel kus běžet vedle kola, protože to kus bylo stejné, jako naše stage a kdyby nás někdo viděl, jak tam jedeme, tak máme problém. Závěr cesty byl ale moc krásný večer a super zážitek s opravdovými kamarády, takže jsme si to moc užili.
Po cestě zpátky jsme se stavili pro čísla a kontrolní samolepky a dali jsme si pizzu s pivem, krásně to sedlo po tom celém dni. Ráno byl byl docela budíček. 8:30 jsme už museli být ready a nachystaní na trénink, protože od 9:00 se otevírala první stage. Musím říct, že jsem se docela rychle probudil, protože nejsem zvyklý na transferové tempo Kuby Říhy. Nechal jsem tedy jet Vojtu s Kubou a přidal jsem se na šlapání k Přémovi, který jel trochu normálněji. Na první rz jsme snad všichni udělali něco na kole, takže jsme si během asi dvouminutové RZ předávali multitool a pumpičku jak štafetový kolík, abychom se nějak rozumně dostali na další rz. Jako další měli kluci naplánovanou RZ, kterou jeli jen oni, jakožto národní tým a já ne, takže jsem to skipnul a raději jsem si odpočinul, abych pošetřil síly. V mezičase jsem tak nabral holky, dojel jsem na pickup point, kde jsem nabral kluky a pak už jsme pokračovali všichni společně na start další RZ. Trénink pak už proběhl vcelku v pořádku, takže večer jsme se už jen zúčastnili přehlídky národů a šlo se spát.
Ráno jsem měl budíček zase, protože jsem startoval v 8:44. Ráno jsem se tedy vykopal z kufru mého Focusu, dojel jsem k Vojtovi, kde jsem si dal čaj a snídani a po pěti kontrolních kolech, že mám opravdu všechno, co potřebuju.
Vyjel jsem tedy a vše fungovalo, jak mělo. Na transferu na jedničku jsme s parťákem sice zabloudili, protože mě neposlouchal, ale pak jsem začal navigovat já a už to šlo. Na jedničce jsem se cítil vesměs dobře. Sice jsem udělal dvě větší chyby, ale kromě toho to bylo fajn. Časově to byl teda průšvih a to především proto, že jsem jednou vyletěl ven v totálním fullspeedu místo toho, abych zatočil do switchbacku, takže mě pak stálo opravdu moc času dostávat se zpátky na trať, ale jinak to nijak šílené nebylo.
Na dvojce jsem žádné chyby nedělal a myslím si, že jsem jel opravdu solidní tempo. Konzistentí, klidná, ale velmi rychlá jízda. Předjel jsem tam tři lidi snad v první půlce, ale pak prostě z ničeho nic se moje ruce rozhodly, že se mnou už nekámoší a prostě přestaly fungovat, takže zbytek jsem musel jet jak ponocný. Na trojce jsem jel opět moc hezky až do mého crashe, kdy jsem se skutálel ze svahu dolů, což mě opět stálo moc času, ale naštěstí jsem jel před tím tak dobře, že i tak mi to dalo na 8. místo celkově.
No pak už mě čekal jen legendární DH men, což je velice náročný trail a to zvlášť v závodě. Nejel jsem úplný doraz, protože jsem věděl co mě čeká a udělal jsem dobře. Nezajel jsem žádný kosmický čas, ale zajel jsem konzistentní jízdu bez nějaké větší chyby a to je tady na té RZ potřeba. Celkově mi to pak dalo na 22. místo v elitě, což si myslím, že se počítá v téhle konkurenci.
