Je to tak. Není to poprvé co závody v Koutech vyčarovali úsměv skoro na všech přítomných tvářích. Zdejší příroda a především tratě jsou zkrátka jedny z nejlepších (a taky nejdelších) které můžete v naší kotlině projíždět bikem. Připočtěme kvalitní a hezké zázemí, dobrou dostupnost a parkování (ikdyž nově také za peníze) vynásobme ideálním počasím a výsledek je vám jasný. Na Kouty se zkrátka nezapomíná a jsme rádi, že jsme opět mohli být s naší obytkou u toho. Vystavili jsme naše produkty, zachránili pár kol a tucet jezdců, pověnovali se naší obytčí gastronomii, stihli protáhnout vlastní lýtka na kole a do toho všeho si zaplavali v potoku. Víkend značka bombonék. Zapomenout nesmíme ani na naše závodní duo, které samosebou hrálo opět prim celému víkendu. Pohled do zdravotní dokumentace obou našich krasobruslařů sice momentálně nevypadá nejlépe a nejeden odborník nad ní přizvedl obě obočí a povzdechl, kluci však nejsou z těsta a proto i přes nemalé komplikace nastoupili k utkání. Jejich osobní reportáž je zde opět pro vás, tak budete zase vědět všechno a nic.
MICKEY STORY
Po dlouhé době jsem zase sednul na enduro a jel zazávodit k nám do Koutů. Na enduru jsem neseděl od Klínovce, takže jsem si hlavně potřeboval co nejdříve zvyknout. Věděl jsem, že to bude náročný víkend, protože enduro v Koutech je stoprocentně nejnáročnější, tak i proto, že jsem poslední měsíc přecházel nemoci a zase do nich padal, měl antibiotika a celkově nijak nefungoval. V pátek jsem si šel vyzkoušet napáskované tratě, každou si dal dvakrát a jel hned domů na čaj a prášky. Sobotní trénink jsem vynechal úplně a radši se nachystal na neděli v klidu doma. Neděle probíhala úplně obyčejně a normálně jako vždycky na enduru. Ve dvanáct jsem odstartoval a jel směrem k první trati. Jedničku jsem sjel, dojel k občerstvení, naplnil kapsy jídlem, bidon vodou a vyrazil na transfer okolo Dlouhých Strání. Ten jsme i skrz zdraví zvládnul a mohl odstartovat dlouhou dvojku. Po ní následoval další transfer, který už nebyl tak příjemný a dal více zabrat. Třetí trať byla myslím nejkratší, na konci před cílem jsem sice netrefil jednu zatáčku, ale dojel jsem. Čtvrtá trať bývá každý rok v rozlitém potoku, a ani letos se nic nezměnilo. Na poslední transfer jsem tedy vyjel špinavý. Nejdelší a poslední trať mi dala pěkně zabrat, nakonec jsem ale dojel až do cíle a měl tohle šílenství konečně za sebou. Ve finále mi to vyšlo na 15. místo celkově a 11. místo v kategorii Elite, což je fajn.
MAX STORY
V pátek poměrně brzo ráno jsme s tátou vstávali, sedli jsme do auta a vyrazili jsme směr Kouty nad Desnou. Lehce před devátou jsme byli na místě, tak jsme si vynesli věci na hotel, já jsem se oblíkl a počkal na režiséra, který mi předal lístek na vlek. Jezdilo se mi poměrně hezky. Občas jsem sice musel něco dotáhnout, ale jinak to byl fajn den s Mikešem na kole. Stejně jsem se cítil i v sobotu, kdy jsem ráno nikam nespěchal, počkal jsem, až mi Ondra udělá kolo a pak jsem se odpoledně šel v klidu svézt každou RZ jednou, abych měl přehled, do jaké míry se to změnilo. Oba dny byly z jezdeckého hlediska super. Jelo se mi opravdu hezky, ale řešil jsem, že mě často bolely ruce a to bylo poměrně veliké omezení, díky kterému jsem musel několikrát zastavovat. Tím jsem si ale taky vždycky odpočinul a byl jsem zase čerstvý, když jsem se rozjel. No a přesně tento rozdíl jsem pak cítil v neděli při závodě, kdy se mi 1. jelo hůř, protože jsem samozřejmě jel v kuse a makal jsem, takže jsem v technice jednoduše tak rychlý nebyl kvůli únavě a 2. mě bolely ruce, takže jsem musel zpomalit i kvůli tomu, abych udržel řidička v rukou. Krom toho to ale zas tak zlé nebylo. Jel jsem hezkou stopu a až na jednou hloupou chybu, za kterou jsem ani tolik nemohl jsem jel vlastně bez chyb. Chyba, o které mluvím se stala na druhé RZ, když jsem seskakoval drop do zatáčky z outsidu, abych si ji hezky najel a zasekly se mi kalhoty o sedlo, takže jsem zůstal těžištěm vzadu v zatáčce a moje nezatížené přední kolo se rozhodlo, že pojede rovně. :D Ve finále jsem to ale zvládl lépe, než jsem si myslel a i když s výsledkem jednoduše spokojený být nemůžu, tak výkon jsem za daných okolností a mých aktuálních fyzických možností o moc lepší podat nemohl, takže s tím jsem spokojený. Chtěl bych moc poděkovat týmu za podporu, i když mně se zrovna moc nedaří. Aktuálně toho je víc, co mám trochu složitější, závodění se to týká hodně a kluci mě všichni podporují možná ještě víc, než dřív, takže toho si opravdu vážím.
Tak jste to četli. Rozlitého mléka je v našem týmu aktuálně opravdu mnoho. Naříkat však nemáme v povaze a proto probíhá usilovné modlení a doufání v lepší zítřky. Krátká letní pauza před dalším dostavením v Kopřivné tomu jistě prospěje a kluci se snad do té doby stihnou uzdravit a zesílit.
