Nákupní košík

V košíku nemáte žádné zboží.

Grilování na Klínovci

Léto je tady! Teploty na grilu i na planetě letí vzhůru. Jezdit na kole se nepřestává! Další race a další výzva čekala na naše romantický duo na Klínovci. Jak se poprala zásahová jednotka Miki-Max s tratí, materiálem, soupeři a všudypřítomným hellem? Čti další řádky a budeš chytřejší než Lucifer.

MAXIHO GRILL PÁRTY

Tak to byl zase jednou zajímavý víkend. Pátek brzo ráno sedám do auta, někdy po desáté dorážíme na Klíňák a já jdu na věc. Hned na parkovišti jsem potkal českého legendary dh ridera Milana fokin Čižinského aka Čínu aka legendu, takže jsem se s ním domluvil, že naladíme společný trénink a šlo se na věc. Má to něco do sebe, protože Milan má obrovské množství zkušeností, ať už se bavíme o nějaké závodní stopě, nebo třeba nastavení kola a já jsem naopak to mládí a tedy rychlost, kterou ze mě Milan sosá, když za mnou jezdí. Navzájem jsme si teda pomáhali celý den a musím říct, že to mělo něco do sebe. 

V sobotu jsem neměl o moc jiný program přes den. Jedině teda s tím rozdílem, že už jsem nejezdil s legendou. Soustředil jsem se hodně na tzv. „Německou”, což je moc pěkný a těžký trail, po kterém vedla PRO Stage, která se jela už v sobotu odpoledne, podobně jako na EWS. Mít na to ruce, neřeknu jediné špatné slovo, ale už od půlky, spíš dřív jsem nebyl schopný udržet řidítka a to je problém, protože tahle RZ stupňuje obtížnost a především rozbitost, takže dole jsem už na tom kole jen vlál a oproti tréninkovému tempu jsem jel extrémně pomalu. Pravděpodobně díky tomuto stavu se mi podařilo prodefektit zadní kolo a od poslední cesty, tedy cca poslední třetinu německé jsem jel s prakticky prázdným zadním kolem. Měl možná trochu štěstí, protože jsem tam měl podium sealant od Joes a tak se mi to zalepilo s cca 0,2 baru tlaku. Musel jsem tedy jet opatrně, ale úplně prázdné to taky nebylo. Jako kdyby to samo o sobě nestačilo, tak kvůli aktuální délce mojí teleskopické sedlovky, jsem si ji dal níž a zjistil jsem k mé smůle až v erzetě, že v kompresích mi jde zadní kolo do sedlovky, takže jsem v každé zatáčce, na každém dopadu a v každé kompresi musel být nad řidítkama, abych si nezablokoval zadní kolo. Byly to ale nervy, než jsem na to přišel :D příjemné to nebylo tohle řešit v závodním tempu.. No každopádně nějak jsem se dostal do cíle a s překvapivě dobrým časem. Po sobotním odpoledni jsem byl na 4. místě s 0,2 sekundy ztrátou na bronzovou medaili.

Neděle nezklamala a taky byla zajímavá. Po dojetí sobotní prostage jsem čekal, co to udělá a k mému milému překvapení díra držela. Dal jsem tam tedy v depu 1,5 atmosféry a normálně jsem v klidu dojel na hotel. Ráno jsem došel ke kolu a tlak byl stále stejný. Nebyl tedy důvod něco řešit a jak to bylo, tak jsem s tím odstartoval i do RZ. Proč to ale celé povídám? Po dvaceti metrech prvního transferu se totiž ze zadního kola začal ozývat syčivý zvuk a začalo stříkat mléko. To není dobré, pomyslel jsem si :D Pobavilo jsem tím i zbytek mé skupinky, tedy elitní top10 a vrátil jsem se zpátky do depa. V depu jsem tam vrazil knot, dofouknul jsem tlak a jelo se. No a měl jsem konečně štěstí, protože to drželo a vydrželo to už celý závod. Jedničku a dvojku jsem dal tak nějak rozumně. To sem prostě v klidu odjel, nikam jsem nespěchal a snažil jsem se hlavně nedělat chyby. Na startu trojky mi ale vyplo z toho horka a pak už to bylo špatný, speciálně teda ta trojka. Všudypřítomné slunce, 35 stupňů celsia a kompletně černý závodní kit vzali za své a já jsem se totálně upekl. Měl jsem problém zaostřit, motala se mi hlava, bylo mi špatně. Nebylo to dobré prostě. Mikeš na tom byl podobně, nejspíš hůř, ale zachoval se rozumně a odstoupil. Kdyby mi nešlo o medaile, tak jsem udělal to stejné asi. V cíli jsem se málem pozvracel, ale asi to stálo za to. I když po zjištění výsledku jsem pociťoval spíš emoce zklamání, protože jsem měl v plánu bojovat o bronz, který po sobotě nebyl daleko a který jsem vlastně po první nedělní erzetě měl dost blízko, tak jsem ve finále s výsledkem spokojený. Páté místo v elitě, a tedy i celkově se určitě počítá. Dvakrát jsem netrefil trochu stopu, jinak jsem jel celou dobu bez chyb, vyrovnaně, žádný risk. To je pro mě velké plus a naopak si myslím, že vím, co mě zpomaluje, což je první krok správným směrem k tomu, abych zrychlil. 

MIKYHO HELL

Víkend na Klínovci byl něco šíleného. Od pátku jsem sedl na kolo a šel jezdit do bikeparku. Projel jsem si i pár RZ a aspoň malinko se seznámil s tratí závodu. Dlouho jsem na velkým kole neseděl, takže jsem se spíš jen tak rozjížděl. V sobotu jsem hned od rána šel jezdit do pásek a za chvilku mi už padaly ruce. Prach, kamení, díry, kořeny…nic příjemného potom, co člověk sleze z bikrosového kola. Každopádně jsem stihnul všechny RZ aspoň jednou projet a šel jsem se chystat na večerní Pro Stage. Klínovecké Pro Stage byly vlastně dvě závodní tratě spojené v jednu jedinou. V nedělním závodě to byly RZ 4 a 6. Jelo se mi fajn, ale cca od poslední třetiny mi začaly totálně odcházet ruce a potom jsem ještě stihnul dát defekt na zadku, takže jsem dojel na vložce. 10. místo byl ale fajn výsledek. V neděli jsme se všichni probudili do šíleného vedra a já měl trošku strach, jak to všechno zvládnu. Transfery byly hodně odkryté na přímém slunci a to mi nedělá dobře. Po první RZ jsem se ještě cítil celkem dobře, bolely mě ruce samozřejmě, ale s tím se počítalo. Na transferu to šlo ale všechno rychle z kopce. Omotal jsem si namočený dres z potoku kolem hlavy, ale ani to nezabránilo úžehu. Celý transfer jsem odtlačil pěšky a měl jsem pocit, že za každým rohem padnu. Druhou RZ jsem tedy ještě nějak sjel a v cíli jsem si řekl, že to zkusím hecnout a jít na trojku. Vyrazil jsem tedy pěšky na trojku, ale u startu mi už bylo jasné, že tohle bohužel nepůjde. V cíli trojky jsem ze sebe všechno sundal, namočil hlavu do potoku a za chvilku jel zpátky do areálu. Tímhle skončilo moje snažení letos na Klínovci, odstup ze závodu po třetí RZ. Mrzí mě to, jezdilo se mi fajn, ale nic se nemá přehánět a tohle už smrdělo průšvihem.

Takže asi tak. Upečenejch klobás bylo o víkendu vícero, určitě se není zaco stydět. Montujeme ventilátory z PC do Bluegrass integrálek a jedem vychlazení na další match. Tentokrát na Zadov a to i s pojízdnou zásobárnou potravin a velomateriálu. Těšíme se na vás! Vidíme se růžově v našem stánku plnou vzdechů, dolarů a rozkoše.

Cookies

Naše společnost používá soubory cookie ke správnému fungování vašeho oblíbeného e-shopu, k přizpůsobení obsahu stránek vašim potřebám, ke statistickým a marketingovým účelům. Kliknutím na tlačítko přijímám nám udělíte souhlas s jejich sběrem a zpracováním a my vám poskytneme ten nejlepší zážitek z nakupování.

Vaše nastavení souborů cookie

Zde máte možnost přizpůsobit soubory cookie v souladu s vlastními preferencemi a později podrobněji nastavit nebo kdykoli vypnout v patičce webu.

Technické cookies jsou nezbytné pro správné fungování webu a všech funkcí, které nabízí.

Personalizaci provádíme na základě vámi prohlíženého zboží. Dále pak upravujeme zobrazovaný obsah podle toho, co vás zajímá.

Tyto cookies nám umožňují měření výkonu našeho webu a za pomoci získaných dat pak můžeme zlepšovat zážitek z nakupování našim zákazníkům.

Tyto cookies jsou využívány reklamními a sociálními sítěmi pro úpravu zobrazovaných reklam tak, aby pro vás byly zajímavé.