Enduro série odstartovala pod Králickým Sněžníkem. Náš stánek s vybraným luxusem a dvěma nabitýma puškama nemohl chybět. Po dva dny jsme vás zásobovali radami, úsměvy, Chimpanzee naturálním dopingem, libovými komponenty a enduro style hadříky. Co vás ale zajímá nejvíce, jsou sportovní výkony našich dvou race oriented plameňáků. Jak se vedlo na trati Maxovi a Mikymu? Čtěte dál a dozvíte se skoro vše.
Tak jsme se všichni viděli konečně na intergalaktické enduro sérii, kde jsme všichni poměřili síly. Začalo to všechno až v sobotu dopoledne, kdy jsem se jel rozjet hned brzo ráno a vzal jsem to klukům do stanu přes poslední RZetu. Bylo to příšerné.. bylo trochu mokro, já týden neseděl na kole kvůli kombinaci práce a školy, takže mi přišlo, že nevím, která brzda je přední a která zadní a celkově jsem bojoval sám se sebou. V průběhu dne se to ale naštěstí zlepšilo a já jsem tak bych schopný už ke konci dne normálně fungovat. Večer jsem se ještě stavil k Vojtovi Bláhovi nakoukat videa z tratě a pak se šlo spát.
Raceday probíhal poměrně klasicky. Ráno pohodové vstávačky, raňajky a pak jsem si šel ještě naposled překontrolovat kolo, máznout řetěz a tak.. dojel jsem ke klukům do racecampu a vykynul jsem se na náš nafukovací pornogaučík, kde jsem čekal na parťáka. Před závodem jsme trochu ladily nějaké detaily na příští týden, kdy s Radkem odlétáme na EWS do Skotska a pak se šlo na věc. No a že se musím pochválit, nic jsem nezapomněl. První RZ opravdu nemám rád a tak jsem ji jel skutečně na jistotu. Věděl jsem celou dobu, že tam něco ztratím a že zbytek dne budu muset máknout. Na prvního Sehnyho jsem tam ztratil asi 10 vteřin, ale zbytek dne jsem byl třeba vteřinu, maximálně dvě za ním až na pátou RZ, kde jsem se hloupě vysypal a to hned dvakrát. Nebýt toho, tak to mohl být velice slušný výsledek podle mě. Výkonnostně jsem byl spokojený, protože jsem na trati kromě té páté RZ nedělal žádné zásadní chyby, trefil jsem všechny stopy a jel jsem konzistentně, což je aktuálně můj cíl - bez toho v elitě nic nezajedu. Výsledkově to nevyšlo nijak hezky, ale prvních deset lidí bylo ve 20 vteřinách, takže tam se počítala každá chybka, každé šlápnutí a bylo to velmi těsné.
O víkendu odstartovala Česká Enduro Série závodem u nás na Kraličáku. Trénovat jsem šel až v sobotu a tratě byly stejné jako v loňském roce. Přibyla jedna nová RZ, tím pádem v závodě bylo 6 RZ místo loňských 5. Vím, že tyhle typy tratí mi nesedí a trápím se na nich, Kraličák tedy nebyl žádnou výjimkou. Každopádně všechno jsem si sjel jednou a jel zpátky domů nachystat se na závodní neděli. Do závodu jsem odstartoval skoro až ve 13:00. Jelikož jsem byl ještě pomlácený z minulých závodů a hned v pondělí jsem odlétal na další závody, chtěl jsem Kraličák pojmout spíše bezpečně, než zbytečně riskovat pády. Jelo se mi ve výsledku dobře, jen mi docházely skoro všude síly. Netrénuji primárně na enduro a pořád jsem hlavně sprinter, než vytrvalec. Na Kraličáku to šlo vidět. Do cíle jsem dojel bez pádu, ale hotový. Nakonec z toho vypadlo 21. místo, což není nic skvělého, ale odpovídá to. Vytrvalost letos nebude mou nejsilnější stránkou, ale nějak se tím prokoušu.
Tak jste to viděli. Pocity a důvody našich venga boys znáte. Nyní už všechno směřuje na Maxův start na EWS ve skotsku, kam odlítá s manažerisem Ráďou už příští týden. Zatím můžete sledovat Mikyho pouť na bikros skotských drahách, kde už právě teď hobluje asfaltový boule. S naším Bikeporno stánkem se vidíme v Kálnici na bikefestivalu. Těšíme se na vás...
