Závodní nasazení se začíná stupňovat. Max i Miky opět cestují za slávou po celé české republice. Jak to vypadalo o uplynulém víkendu? Jak se jim dařilo? Kde vlastně startovali? A jak to všechno dopadlo? Vo tom všem je naše pravidelný hlášení ve kterém se mimo jiné dozvíte i tajný recept na přípravu pokrmů ala Max Adami.
Na druhý květnový svátek se v Olomouci odehrála biková akce OlBike Day. Já jsem se se již potřetí zúčastnil dualu bez řetězu. Závod probíhá tak, že sundáte řetěz, vytlačíte se na start a jdete závodit. Jednou jedete pravou trať a podruhé se se soupeřem vystřídáte a jedete trať levou. Naštěstí se závodí na čipy, a tak se nemusí jet třetí rozhodovací jízda. V kvalifikaci jsem o 1,5 vteřiny bral první místo a stejným způsobem jsem se potom i prokousal závodem. Trať byla hodně vyschlá, prášilo se a v pozdějších jízdách to už vážně klouzalo. Na kole jsem se ale naštěstí udržel a dojel si pro první místo i ve finále. No Chain Dual je každý rok hrozně nahrocená akce, kde se ve finále jede už opravdu na hranici možností trati i jezdce. Jsem tedy rád, že jsem se udržel mezi hranicemi a dokázal zajet první flek.
Ahoj, hlásím se opět po závodním víkendu od své klávesnice, abych se mohl podělit o mé zážitky. Nebudu tedy zdržovat a rovnou se pustím do vyprávění děje. Je pátek ráno, já sedám do dodávky a vyjíždím směr Praha. V Praze naberu kamarádku a pak už ve dvou vyrážíme směr Lipno. Původně jsme se chtěli den předem ještě projet tam někde po trailech/cyklostezce, ale začalo lehce pršet, takže jsem si jen prošli Hlubokou a přesunuli se do kempu, kde jsme v podstatě zbytek dne zevlovali. K večeru pak dorazil Vojta a ještě jeden kamarád, takže jsme si tam udělali pěkně na grilu maso a šlo se spát. Ráno mě pak probudilo bušení kapek o střechy dodávky. Ono sice pršelo celou dobu, ale teď ráno to bylo opravdu silné. Na jednu stranu jsem si říkal, že je dobře, že startuju až úplně vzadu a nemusím v tom startovat, na stranu druhou ti, co si to odjedou v dešti budou mít ”fajn”traily. Já už budu mít jen slizké kořeny, po kterých prostě jezdit nechceš.
No a tak se taky stalo. Ve chvíli, kdy jsem startoval v sobotu už sice jen lehce mrholilo a pak přestalo úplně, dokonce i okolní teplota byla přijatelná, ale když jsem uviděl první metry první RZ, tak se mi udělalo špatně. To totiž bez přehánění nebylo nic jiného, než slizké kořeny a když už tam bylo něco jiného, tak to byla nějaká hromada kamení, skrz kterou teklo bahno, takže to opět bylo naprosto nejezditelné. Asi nemá smysl to dál rozpatlávat, protože takhle vypadal můj celý den a třešničkou na dortu už byl jen fakt, že díky tom u, že jsem byl jediný rychlý mezi hromadou hobíků, tak jsem směrem dolů jel totální 4X. Ano, všichni mi sice uhnuli, ale vždycky je to buď menší, nebo větší zdržení. Jednou se dokonce borec leknul, vymáznul se a než se sebral a zase rozjel a pak uhnul, tak já musel normálně zastavit a čekat co bude, protože zablokoval celý trail. No ale nějak jsem to přežil, dostal jsem se do cíle a říkal jsem si, že by bylo fajn se trefit do minuty za prvního. A taky se povedlo. Na Vojtu jsem ztrácel ”jen” minutu, což si myslím, že za daných podmínek zas tak šílené není, čekal jsem to osobně horší. Dal jsem sprchu, 6mm imbusem jsme si udělali těstoviny a po krátkém povídání se šlo spát.
Druhý den sice zase začal lehkou sprškou, ale už to zase tak šílené nebylo a mám pocit že i moje časy se zlepšily. Tím zlepšením mám na mysli stav tratě. Ano, pořád to byl strašný mordor, ale už se v tom aspoň nějak dalo jet, takže to nebylo tak příšerné. No abych to sesumíroval, tak na konci se mi podařilo to dotáhnout aspoň na medaili, takže si odvážím třetí místo a doufám, že příště už mě toto nepotká, protože jsem se trápil celý víkend.